Jan Fingerland: Boris Johnson jde porážkami k vítězství
Boris Johnson připomíná postavičku z počítačové hry, která musí proběhnout minovým polem, přeběhnout řeku po krokodýlích hlavách nebo prokličkovat mezi chňapajícími obludami.
Čtěte také
I když utrpí šrámy, může nabrat dost bodů, aby nakonec mohl mluvit o vítězství.
Záleží samozřejmě na tom, v čem to vítězství vidíme. Zatím má za sebou další čerstvé vítězství. A okamžitě poté další porážku. V úterý poslanci nechali projít zákon, který by umožnil odchod Británie, druhým čtením ale vzápětí odmítli vládou navržený harmonogram jeho dalšího projednávání.
Změna taktiky
Premiér totiž očekával, že by Dolní sněmovna mohla celou věc schválit už ve čtvrtek, týden před kouzelným datem 31. října. Jenže části poslanců se zdálo, že by se tím Británie a britský právní řád dostaly pod příliš velký tlak, a tak změnili harmonogram, čímž rozhodli, že proces schvalování se protáhne do dalšího měsíce.
Čtěte také
Pro Johnsona to znamenalo dilema. Buď nějakým způsobem vyvleče i proti vůli parlamentu Británii z Evropské unie k poslednímu říjnu, anebo připustí porážku, která zahrnuje i to, že využije odklad brexitu, o který evropské partnery proti své vůli pořádal v sobotu.
Evropané musejí odklad schválit jednomyslně. Pravděpodobně se tak stane, protože zbytková unie si nepřeje tvrdý brexit, který by dopadl i na její firmy, a navíc nechce působit dojmem, že je viníkem britského odchodu bez dohody a jeho případných následků.
Johnson proto změnil taktiku a místo dosavadního „neměnného“ cíle dodržet 31. října jako nejzazší termín odchodu, zvolil nový, dílčí cíl, totiž vítězství v předčasných volbách. Odklad do konce ledna by mu totiž poskytl čas, aby přesvědčil poslance k rozpuštění sněmovny a vyhlášení voleb, ty by se podle pravidel mohly konat už zhruba za měsíc.
Poražení vítězové
Premiér totiž sice jde v boji s parlamentem od porážky k porážce, ale to nezničilo jeho postavení u potenciálních voličů.
Čtěte také
Spolehnout se navíc může na to, že Labour Party, vedená Jeremym Corbynem, je ještě více rozvrácená než Johsonovi konzervativci, Corbyn navíc reprezentuje levé křídlo strany, které je pro řadu Britů neatraktivní.
Labouristé také poškodili svou důvěryhodnost nejasným postojem k brexitu a sám Corbyn se opakovaně odvolával na přání voličů, bude tedy nucen přijmout výzvu voleb, a s velkou pravděpodobností v nich prohrát. Premiéra bičovaného porážkami v parlamentu tedy čeká příjemný bonus v podobě volebního vítězství a silnějšího mandátu.
Při mikropohledu na dění v Británii uvidíme, že Johnson nevedl svůj hlavní boj s labouristy nebo s Evropskou unií, a možná dokonce ani s odpůrci brexitu, ale – přinejmenším podle Johnsonovy rétoriky – s parlamentem, který podle jeho opakovaných výroků odmítal splnit vůli britského lidu vyjádřenou v referendu.
Hořkým jádrem jeho volebního vítězství může být, že ztratí svůj oblíbený terč, tedy parlament, který bude mít po volbách stejnou legitimitu jako on sám, a možná větší než tři roky staré hlasování o brexitu. Z Johnsonova hlediska ale bude důležitější, že žádná z dílčích porážek nebude mít žádný vliv na konečný výsledek. Tedy že přeběhne řeku plnou krokodýlů a získá mandát, s nímž dosáhne odchodu Británie z Evropské unie.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
