Jan Fingerland: Amerika a její bezpilotní problém

Sporná je podle nich jak právní, tak morální stránka věci. Zatímco podle Organizace spojených národů americké útoky „dotýkají hranic mezinárodního práva“ a vznášejí pochybnosti o „nasazení bojové techniky mimo válečné zóny“, Amnesty International rovnou hovoří o válečných zločinech.

Používání bezpilotních letounů začalo zhruba před deseti lety, ale od té doby se značně rozrostlo. Jeho velkým propagátorem je současný prezident Barack Obama. Jeho administrativa argumentuje tím, že z alternativ, které se nabízejí, jako naprostá nečinnost, útoky pomocí raket či stíhaček a nebo dokonce pozemní operace, je nasazení nepilotovaných strojů relativně nejméně ničivé.

Hledisko Amnesty International a Human Rights Watch, které každá vypracovala vlastní zprávu, jedna o situaci v Pákistánu a druhá o Jemenu, je právě opačné. Podle jejich názoru Američané narušují národní suverenitu států a zabíjejí nevinné lidi. Za poslední léta zemřelo při útocích těchto takzvaných „dronů“ asi dva tisíce dvě stě lidí, přičemž nejméně čtyři stovky z nich byli civilisté. Za civilistu je pokládán každý, kdo nedrží zbraň.

Problém zprávy Amnesty International spočívá v tom, že incidenty, při kterých byla například zabita stará žena sbírající zeleninu na poli nebo obědvající zemědělští dělníci, pojednávají jako záměrné likvidace civilistů. Otázka, kterou americké útoky představují, by měla být spíše pojednávána v termínech dostatečné citlivosti vůči okolí při nasazení takto ničivé zbraně, případně stanovení míry, v níž jsou „omyly“ tohoto druhu ospravedlnitelné. Drony a jejich operátoři totiž skoro určitě nezabíjejí prosté civilisty záměrně, ale jen v důsledku své hlavní činnosti.

Obamův argument, že třeba pozemní operace by byly krvavější a určité procento nevinných obětí je nevyhnutelné, ovšem žádného pacifistu nepřesvědčí. Nikdo také nemůže zcela uspokojivě odpovědět na závažnou morální otázku, kolik mrtvých civilistů stojí za zabití předáka Tálibánu nebo Al Kajdy.

Specifický problém spočívá v tom, že americké útoky vyvolávají velmi nepřátelské reakce u místních obyvatel. Například podle jednoho odborníka každá likvidace teroristického vůdce ve skutečnosti vyrobí dalších několik desítek nepřátel Ameriky, protože v podmínkách kmenové společnosti se loajalita logicky přidává na stranu příslušníka vlastní skupiny.

Kromě toho například v Pákistánu lidé vnímají útoky těmito letouny jako ponižování vlastní země. Ve skutečnosti je ale veřejným tajemstvím, že pákistánské vlády s americkými operacemi tiše souhlasí, poskytují pro americké drony letiště a výjimečně dokonce o jejich nasazení samy žádají. Nic z toho však nemohou přiznat veřejně.

Otázku amerických útok na pákistánském území znovu otevřel pákistánský premiér Naváz Šaríf, který tento týden navštívil Washington a výslovně hovořil o tom, že chce, aby Američané s těmito útoky skončili. Není přitom jasné, zda to myslí vážně, nebo zda jde o představení pro domácí publikum. Vzápětí americký list Washington Post zveřejnil dokumenty, z nichž vyplývalo, že v minulosti pákistánské úřady s nasazováním dronů souhlasily.

Obamova vláda však Šarífa nechce podrážet. Je to první civilní premiér, který převzal moc od předchozího civilního premiéra, to je samo o sobě velký pokrok. Washington také oznámil obnovení pomoci ve výši více než jedné a půl miliardy dolarů, kterou Američané zastavili v roce 2011, mimo jiné v souvislosti se zhoršením vztahů po zabití Usámy bin Ládina na pákistánském území. Pákistánci byli pobouřeni cizí operací na své půdě, zatímco Američané znepokojeni, že se jejich arcinepřítel skrýval na území spojeneckého státu.

Nyní tedy Američané dávají přednost urovnání vztahů s Islámabádem a dokonce se hovoří o tom, že počet útoků bezpilotních letounů už byl kvůli tomu podstatně snížen. Už příští rok také US Army opustí Afghánistán, odkud letouny nad Pákistán vylétají a situace se tím také změní. Zajímavé je, že jemenská vláda, nad jejímž územím americké drony rovněž krouží, zůstala potichu a tak se celá věc omezila jen na debatu o pákistánském případu.

I ti, kdo nejsou z definice kritiky všeho amerického však upozorňují na ještě jeden aspekt. Nyní je to Amerika více než všechny ostatní státy dohromady, kdo drony používá. Tyto stroje jsou však nejen čím dál dokonalejší, ale také levnější a dostupnější. Je to tedy Amerika, která jakoby nyní stanovovala meze a pravidla pro všechny ostatní a ve svém vlastním zájmu by na sebe měla uplatňovat na nejpřísnější měřítka.