Jan Fingerland: Američtí demokraté hledí doleva
Jméno Jamaala Bowmana možná bude ve Spojených státech ještě hodně znamenat. Přinejmenším jako symbol velkého obratu v americké politice.
Čtěte také
Bowman na sebe upozornil tím, že porazil Eliota Engela v primárkách Demokratické strany o kandidaturu do sněmovny reprezentantů. Zatímco Engel je veteránem Kongresu a podporovali ho lidé jako Hillary Clintonová nebo předsedkyně sněmovny Nancy Pelosiová, Bowman startoval ze dna. A to skoro doslova.
Sám Bowman o sobě řekl: „Mám černou pleť a vyrůstal jsem v sociálním bytě jen s matkou. Takové příběhy obvykle nekončí v Kongresu.“ Mohl dodat, že takové příběhy končívají ve vězení. Nebo při konfliktu s policií. Bowman ví, o čem mluví. Ve vězení neskončil, ale léta pracoval jako učitel a ředitel školy v jižním Bronxu. Takové školy se v Americe ironicky označují jako „potrubí vedoucí ze školy do kriminálu“.
Výměna generací
Nečekaná prohra favorita Eliota Engela a vzestup Jamaala Bowmana nepochybně souvisí s událostmi posledních měsíců – koronavirovou epidemií, následnou ekonomickou krizí a pak i smrtí George Floyda a výbuchem násilných protestů.
Čtěte také
Jistě hrálo roli, že Engel je běloch a jeho vyzyvatel Bowman černoch. Engel se navíc nechal při účasti na akci hnutí Black Lives Matter slyšet, že kdyby nebylo před volbami, neobtěžoval by se přijít. Naopak Bowman jako kdyby ztělesňoval vše, o co voličům v jeho newyorském okrsku jde – jsou to převážně chudí černoši nebo Latinos. Bowman ještě jako pracovník ve školství bojoval proti standardizovaným testům s tím, že jejich současná podoba jen upevňuje dosavadní nerovnosti.
Jako politik hodlá reprezentovat všechny ty, kdo si myslí, že na černých životech Americe záleží méně než na těch ostatních. Bowman je ovšem také o skoro 30 let mladší než 73letý Engel, což ilustruje výměnu generací v Demokratické straně a v souvislosti s ní nástup jejího progresivního levicového křídla. Nahoru se totiž nedere jen on, šanci na křeslo ve sněmovně mají i lidé jako Mondaire Jones nebo Ritchie Torres.
Generace se totiž nemění jen mezi politiky, ale i mezi voliči z řad mileniálů. Ti už si stačili vybudovat několik vlivných organizací v rámci strany, jako Justice Democrats, Real Justice, Democracy for America nebo Colour of Change, které pomáhají lidem jako je Bowman nahoru.
Noví lidé
Lidé, kteří s touto vlnou stoupají do Kongresu, se od starých demokratů liší. Často jsou to Afroameričané, nebo pocházejí z jiných etnických menšin. Nejeden z nich se hlásí k „socialismu“, i když mu rozumějí velmi rozdílným způsobem, v každém případě to zatím nebylo ve vrcholné americké politice zrovna obvyklé. Stejně tak je novinkou, že se někteří z nich otevřeně hlásí ke své homosexualitě.
Čtěte také
Důležitým podnětem pro vzestup této vlny byly úspěchy Bernieho Sanderse, případně i silně levicové Elizabeth Warrenové v boji o nominaci do prezidentských voleb. Stejně jako předloňský nástup jiných mladých levicových demokratů v Kongresu. Nejznámější je asi Alexandria Occasio-Cortesová, k níž bývá Jamaal Bowman často přirovnáván. Jeho úspěch se tedy také chápe jako další důkaz porážky stranického establishmentu, stvrzení, že předloňský nástup mladých progresivců, kteří chtějí otřást Kapitolem, nebyl náhodný jev.
V této souvislosti vzniká řada otázek. Pro republikány vzestup progresivního křídla u demokratů může znamenat, že jim bezpracně přibudou hlasy části bílé chudiny i některých černošských křesťanů s konzervativními názory na kulturní a sociální otázky.
Změní to atmosféru v samotné Demokratické straně. Demokraté mají šanci vyhrát, ale dosud sebejistí staří demokratičtí centristé už se začínají obávat, že ve straně i v Kongresu ztratí vliv. Například zmíněná vůdkyně demokratů Nancy Pelosiová už preventivně podpořila výraznou příslušnici radikálního křídla Ilhan Omarovou proti umírněnějšímu, rovněž černému kandidátovi Antonu Melton-Meauxovi, přestože měla s Omarovou velké konflikty.
Joeova otázka
Nejaktuálnější je otázka, co to znamená pro demokratického kandidáta na prezidenta. Na to, koho si Joe Biden vybere za kandidáta na viceprezidenta, ale také na jeho agendu. Kupodivu se zdá, že místo aby Biden po vítězství nad Berniem Sandersem začal lovit mezi zviklanými republikány, zakormidloval doleva a mluví o intenzivnějším boji proti klimatické změně, rychlejší legalizaci nelegálních imigrantů a dalších položkách programu progresivců.
Skoro jako kdyby se náhle snažil stát se novým Sandersem místo toho, aby pokračoval v tom, čím byl jako Obamův viceprezident. Jisté je jedno. Pokud Joe Biden na podzim porazí Donalda Trumpa, bude mít za zády velmi jinou Demokratickou stranu než tu, kterou celý život znal a pomáhal budovat. Bude to z velké části strana lidí, jako je Jamaal Bowman, syna svobodné matky ze sociálního bytu, vybaveného na cestě vzhůru radikálním, silně levicovým pohledem na svět.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
