Jan Fingerland: Adam Černý, mladistvý žurnalista staré školy
Kdo znal Adama Černého jako novináře, nezapomene na jeho přesné formulace a pečlivou dikci. Kdo se s ním setkal jako s člověkem, bude vzpomínat na jeho vždy dobrou náladu a pobavený pohled na svět. Měl jsem to štěstí, že jsem ho znal z obou stránek.
Čtěte také
Přesto mě zaskočilo, když jsem se dozvěděl o jeho předčasném skonu v nedožitých 74 letech. A to tím spíš, že vždy působil neobyčejně vitálně a mladistvě – nejen co do vzhledu, ale i přístupu k životu. O svém zdraví prostě nemluvil.
Vždy, když jsem ho viděl, měl nakažlivě dobrou náladu. Vše ho zajímalo, o všem hodně věděl, a obvykle také přidal anekdotu, nebo i víc. Ze všeho nejvíc ho ale zajímala politika, a ta ho mimo jiné přivedla i do vysílání Českého rozhlasu.
Politika i řemeslo
Byl mimo jiné stálým hostem pořadu Jak to vidí, který vysílá Dvojka a častým hostem byl i na Radiožurnálu. Ale také byl pravidelným přispěvatelem Názorů a argumentů, poslední příspěvek jsme od něj vysílali 8. června pod titulkem Diplomatické šachy na Dálném východě.
Čtěte také
Právě tento region ho zajímal, i proto, že si byl jako znalec politiky dobře vědom jeho rostoucího významu. Především byl ale vynikajícím znalcem evropské politiky, díky jazykové vybavenosti sledoval podrobně nejen dění v Británii, ale také a především v Německu a ve Francii.
Sám pocházel z novinářské rodiny, žurnalistou byl už jeho dědeček z matčiny strany, maminka Věra i otec Jaroslav.
Brázda v české novinařině
Adam Černý (*1950) stačil vystudovat tehdejší fakultu žurnalistiky, ale poté setrval mnoho normalizačních let mimo obor v dělnických povoláních. Nakonec roku 1980 nastoupil do Svobodného slova, v těch letech asi jedné z nejvíce svobodomyslných redakcí u nás.
Krátce po listopadu 1989 přešel do obnovených Lidových novin, kde vedl zahraniční rubriku. Pracoval také v České televizi, Zemských novinách a týdeníku Týden, nejdéle ale zůstal spojený s Hospodářskými novinami. Byli jsme hrdí, že se stal častým přispěvatelem Názorů a argumentů.
Věřil v poctivou publicistiku, založenou na znalosti věci, odstupu a klidném tónu, mnozí mladší kolegové ho považovali za svého neformálního učitele – a on to ani často nevěděl.
Učil je už jen tím, jak psal. I proto, že tak věřil v důležitost solidního přístupu v žurnalistice, stál mnoho let i v čele Syndikátu novinářů České republiky.
Chápal to jako službu věci. Stejně jako angažovanost v řadě jiných oblastí, například při přidělování Česko-německé novinářské ceny. Sám Adam Černý byl roku 2006 odměněn Cenou Ferdinanda Peroutky, novináře, v jehož stopách šel i on sám. Bohužel ne tak dlouho, jak bychom si přáli.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
