Petr Janyška: Francouzská krajní pravice je na krok od získání moci
Nedělní první kolo voleb bylo ve Francii šokem – přestože se takový výsledek už několik dní očekával. Krajní pravice má na dosah ruky možnost dostat se k moci, což bylo ještě před pár lety něco nepředstavitelného. Pro zakladatele moderní Francie de Gaulla, který s krajní pravicí celý život bojoval a pod jejímiž kulkami v atentátu málem zahynul, by to bylo něco nemyslitelného.
Je pravda, že dnešní Národní sdružení Marine Le Penové není to stejné, jako byla francouzská poválečná krajní pravice složená z bývalých kolaborantů, včetně pohrobků členů SS a popíratelů plynových komor.
Čtěte také
Le Penové se v minulých letech podařilo obrázek strany výrazně změnit, včetně nového názvu Národní sdružení. Šikovně dosadila do čela mladičkého Jordana Bardellu, který svým věkem i aktivním působením na TikToku přitáhl část mládeže, která není minulostí poznamenána.
Le Penová uspěla tím, že se její strana stala hlavní opoziční silou vůči vládě. A že se pasovala do role obránce lidových vrstev, nedávno zcela absurdně dokonce i židovského obyvatelstva.
Z mnoha indicií jde ale soudit, že jádrem její strany je stále vybičovaný nacionalismus, antisemitismus, dělení společnosti podle etnického původu a šíření nenávisti k druhému, i čirý populismus, který je dnes schopen slíbit cokoli bez toho, aby to mohl prosadit. Zkrátka vlk v rouše beránčím.
Vše rozhodne druhé kolo
Klíčové a rozhodující, jak Francie dopadne, bude druhé kolo příští neděli. Národní sdružení nemá vůbec vítězství jisté. Bude se hlasovat v 577 obvodech a z každého vzejde jeden poslanec. Podobně jako u nás v senátních volbách. Protože se hlasuje pro konkrétního člověka, velmi záleží na jeho kvalitách a oblíbenosti. Samozřejmě, včetně jeho politické barvy.
Čtěte také
Proti sobě budou stát většinou kandidát krajní pravice a kandidát spojené levice. Ve víc než polovině obvodů se ale utkají dokonce tři kandidáti. A celá politická hra je teď o tom, jestli si neextremistické strany řeknou, že to nejdůležitější je nepustit stranu Le Penové k moci, tedy „všichni proti krajní pravici“.
Tedy jestli tam, kde se mají utkat tři jména, ten nejslabší a často Macronův člověk, odstoupí a podpoří toho, kdo má větší šanci krajní pravici porazit. A samozřejmě, jestli ho budou následovat jeho voliči.
Své odstoupení už oznámila řada kandidátů levice i Macronova středu. Tradiční pravice Republikáni, kteří teď dostali pouhých 6 procent a octli se na kraji existence, hraje nejasnou hru a lavíruje.
A druhé kolo rozhodnou mj. středoví voliči. Půjdou volit, když jejich kandidát nebude mezi těmi, kteří postoupili? A pokud půjdou, podpoří vždy kandidáta či kandidátku, kteří budou stát proti Národnímu sdružení? Byť bude za levici?
Levice se prozíravě dohodla na společném postupu. Aby si její čtyři strany nekonkurovaly, dohodly se, že v každém obvodu bude kandidovat jen jedna z nich.
Jenže tento volební kartel zahrnuje jak umírněné státotvorné socialisty – včetně bývalého prezidenta François Hollanda, pro něž nebude mít středový volič problém hlasovat –, tak tam jsou i velmi radikální tváře strany Nepoddajná Francie, které jsou pro centristického voliče nepřijatelné.
Jisté je jedno: Pokud by se k vládě ve Francii dostalo Národní sdružení, bude to znamenat otřes pro celou Evropu, dopad to bude mít i u nás.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
