Ondřej Konrád: Eutanazie poprvé ve volebním programu
Ondřej Konrád: Eutanazie poprvé ve volebním programu
O voličích nejen sociální demokracie, ale vlastně veškerých, možná platí povzdech Lubomíra Zaorálka „oni nám ty programy nečtou“, znějící mimochodem jak od Milouše Jakeše neblahé paměti, to ale ještě neznamená, že strany mohou na volební programy rezignovat. Protože někteří vrtošiví občané jimi přece jenom aspoň zalistují, aby se například dozvěděli víc o některých bodech zmiňovaných na mítincích nebo v televizních diskusích spíš zkratkovitě.
Zvlášť když jde o témata dosud ve volbách neakcentovaná, což je případ Starostů a nezávislých, respektive jejich úmyslu předložit v případě setrvání v zákonodárném sboru normu týkající se takřečeného „usmrcení na žádost“ neboli eutanazie.
Podle předsedy STAN Víta Rakušana jde o prostředek „pro extrémní případy nepředstavitelného utrpení, které ani moderní medicína neumí zmírnit“ s dovětkem o zachování všech přísných regulí.
Čtěte také
Pro a proti
Ty ovšem vyhraněným odpůrcům eutanazie na celém světě nestačí a mají vůči takřečené „řízené smrti“ zásadní výhrady jak povahy náboženské, tak snad i filosofické a rozhodně právní.
U věřících je tu do jisté míry příbuznost s problematikou legálních potratů: náš příchod na svět i odchod z něho je věcí Boží. A také se vždycky vynořuje námitka, jakkoli teoretická, že i u naprosto zoufalých případů může dojít k čemusi jako zázraku, střízlivěji k mylné diagnóze.
Nepřátelům eutanazie je pak zase možné oponovat, že nikdo zvenčí nemůže zakázat rozhodnutí zemřít prostřednictvím eutanazie tomu, kdo kvůli svému stavu už není schopen sebevraždy. Tu ovšem, jak známo, katolická církev považovala od pradávna za hřích a zákaz křesťanského pohřbu sebevrahů byl zrušen teprve před necelým půlstoletím.
Nu a pak je tu samozřejmě obzvlášť citlivá otázka možného zneužití příbuznými nebo jejich zástupci a tak dále, a to z nejrůznějších důvodů, včetně snadno představitelných zištných. Ale mohou být i úplně jiné, jak víme z pointy skvělého románu britského autora Iana McEwana Amsterodam.
Čtěte také
Nastavení co nejméně průstřelných pravidel pro eutanazii je určitě zásadní, nikoli jednoduché, a dostane-li se kdy problém skutečně do Sněmovny, půjde především o striktní vymezení. A je ovšem možné se inspirovat u řady zemí, které eutanazii už zlegalizovaly.
Spíš vstřícná veřejnost
Zbývá dodat, že STAN není ve věci tak docela pionýrem. Pokusy navrhnout normu u nás už proběhly, ale pouze od jednotlivých politiků.
Žádný subjekt zatím s představou příslušného zákona nepřišel, i když by se toho kvůli veřejnosti bát nemusel. Podle dlouhodobých průzkumů je zavedení „řízené smrti“ česká společnost spíše nakloněna.
I pravděpodobný vítěz podzimních voleb Andrej Babiš připouští, že jde o relevantní téma. Pro něho ale zase ne tak zásadní, aby ho měl takříkajíc ve štítu. To přenechá Starostům, od kterých je zase svým způsobem odvážné téma eutanazie zvednout, a možná tak dokonce někoho přilákat k četbě jejího volebního programu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
