Jaký je krok "B"?

Pokud by člověk bral jeho slova vážně, pak by Jan Schwippel patřil k velmi úzkému okruhu lidí, kteří vědí, co bude po demisi následovat dál. Jeho výroky den poté naznačují, že tomu tak není. Na internetovém portálu idnes se totiž nechal slyšet, cituji: "Nyní má vše v rukou pan prezident, kterému plně důvěřuji." Konec citátu. Schwippel těmito slovy zasadil další kamínek do mozaiky spekulací o tom, jaký je podíl Hradu na pádu Topolánkova kabinetu. V čem se Schwippel skutečně nemýlí, je fakt, že se nyní nejsilnějším hráčem české politiky stává prezident republiky.

Ten zatím veřejnost ujistil, že zahájí standardní proces ústavních kroků. Zároveň dodal, že nedojde k žádnému zvratu našeho polistopadového směřování. Při sestavování nové vlády si lze skutečně jen velmi obtížně představit, že by došlo k zásadní změně režimu. Možná, že měl Václav Klaus spíše na mysli podíl komunistů na moci. V tom případě by se však velmi zúžil manévrovací prostor pro hledání nějakého smysluplného řešení v podobě vzniku kabinetu, který by získal v dolní parlamentní komoře důvěru a dokončil toto volební období. Jako reálnější se tak jeví snaha o dosažení politické dohody směřující ke změně ústavy umožňující zkrácení volebního období a vypsání předčasných voleb. Vznik jakékoli nové vlády pak bude zatížen negativními zkušenostmi z fungování Topolánkova kabinetu. Politická scéna je momentálně velmi roztříštěná a v jejím zákulisí podle všeho vládnou nejrůznější mafiánské praktiky. Proto by jen politický sebevrah založil v této době vládnutí na podpoře od nezařazených poslanců. Ti jsou nejrůznějším způsobem ovlivnitelní a jejich postoje se mění ne podle toho, jaké názory zastávají, ale podle toho, kdo je k zásadním rozhodnutím ze zákulisí zrovna motivuje.

To je další argument pro dohodu na předčasných volbách. Problém je v tom, že podle současné ústavy se k nim dobrat jednoduše nelze. Nabízí se tak jednorázové zkrácení volebního období. Vzhledem k tomu, že by šlo o účelovou změnu ústavy, nebylo by to řešení nejlepší. Přijatelnější by byla taková změna, která by obecně rozšířila možnosti rozpuštění sněmovny a vypsání předčasných voleb. Problém je v tom, že k tomuto kroku je potřeba získat ústavní většinu v obou komorách. Navíc jde o legislativní proces, který zabere několik týdnů či spíše měsíců. V té době se mohou vyvíjet nálady veřejnosti různým způsobem, uvnitř jednotlivých stran může rovněž dojít k pnutí a rozkolům.Takže se nakonec nemusí podařit nalézt v parlamentních lavicích dostatečnou podporu pro zkrácení volebního období. Stručně řečeno. Vše nasvědčuje tomu, že se česká politická scéna momentálně nachází v ještě obtížnější pozici než tomu bylo po volbách v roce 2006, které skončily patem. Reálný plán B, jak byl označován krok následující po sesazení vlády, podle všeho není v šuplíku ve stranických sekretariátech. Znamená to, že mužem číslo jedna na české politické scéně bude v následujících týdnech prezident republiky Václav Klaus. Tomu ústava předepisuje jmenování premiéra a na jeho návrh ostatních členů vlády. Rovněž má za úkol pověřit vládu, která podala demisi, vykováváním funkcí až do jmenování vlády nové. V této souvislosti je tudíž naprosto zřejmé, že Topolánkova vláda v demisi bude fungovat tak dlouho, dokud uzná hlava státu za vhodné. Nebude tudíž záležet na tom, co si přeje odvolaný premiér nebo šéf nejsilnější opoziční strany v zemi.

Zároveň pouze v rukách Václava Klause je, kdy a koho pověří sestavením nového kabinetu. Nikde není psáno, že to musí být opět Mirek Topolánek nebo Jiří Paroubek. Teoreticky a s nadsázkou řečeno, to klidně může být Vladimír Železný, Miloš Zeman nebo Ladislav Jakl. V momentě, kdy bude nová vláda jmenována, definitivně končí Topolánkův kabinet. Může se tak stát za pár dnů, nebo také za několik měsíců. Ať už bude mít nový kabinet jakoukoli podobu, musí do měsíce požádat sněmovnu o vyslovení důvěry. Pokud ji získá, může dál fungovat. Pokud ne, bude zemi spravovat v demisi a na prezidentovi republiky bude záležet, jak pojme pokus druhý. Z tohoto úhlu pohledu jsou poněkud zavádějící slova o vládě úředníků nebo odborníků. Tito lidé by v kabinetu usedli na základě rozhodnutí stranických sekretariátů a byly by ve své činnosti na nich závislí. Už jenom kvůli získání důvěry ve sněmovně a případném prosazování zákonů v parlamentu.

Když se k tomu přidají blížící se evropské volby, je jisté, že zemi místo hledání rychlého a zklidňujícího řešení čeká dlouhá a vyhrocená kampaň. V ní se bude hrát nejenom o další volební úspěch, ale také o Topolánkovu hlavu, tentokrát v souvislosti s vedením ODS. To vše bude moci nyní moderovat prezident republiky Václav Klaus v kulisách českého předsednictví Radě Evropské unie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .