Jak vrátit clavichordu duši

Tomáš Flégr objevil starý clavichord v muzeu v Rumburku. „Bylo vidět, že byl asi dlouhou dobu špatně uskladněn a nejspíš do něj i zatékala voda,“ vzpomíná na první setkání se starým nástrojem. Pátrání v písemnostech rumburského muzea přineslo zajímavé odhalení: nástroj byl už dávno určen „k odpisu“.

Právě tehdy se začala rodit myšlenka, že by bylo možné jej zachránit. Zcela konkrétní obrysy dostal tenhle nápad v prosinci 2009, kdy rumburské muzeum začalo s prvním z dlouholeté série benefičních koncertů, které měly přinést dostatek peněz na restaurování clavichordu.

Podívejte se, jak se hraje na clavichord:

I historie samotného restaurátorského zásahu by vydala na dlouhé vyprávění: „Duchovní otec celého projektu, varnsdorfský rodák Tomáš Flégr, nejprve navrhoval, aby opravu nástroje provedl renomovaný odborník v Nizozemí,“ vzpomíná historička rumburského muzea Ester Sadivová. Zanedlouho se ale ukázalo, že náklady na restaurování v zahraničí by byly pro muzeum příliš vysoké.

Čeští odborníci vdechli nástroji druhý život

Oprava trvala několik let. Opatrnými a prověřenými metodami byl nástroj doslova rozebrán na součástky, ty byly ošetřeny, v nutných případech doplněny odpovídajícím materiálem, a potom opět za pomoci původních technologií spojeny. TOMÁŠ FLÉGR

Až později našel Tomáš Flégr potřebné specialisty i v Čechách. Práce na historickém nástroji se ujala dílna Jan Bečička & Stanislav Hüttl & Petr Šefl z Bystřice nedaleko Ústí nad Orlicí. Původně cembalová dílna, založená roku 1997, se věnuje stavbě a restaurování historických klávesových nástrojů. „Restaurátor Jan Bečička odvedl skvělou práci,“ říká Ester Sadivová. „Právě on vdechl nástroji druhý život.“

Cílem tedy nebylo nástroj jednoduše rozebrat, nalakovat a zase poskládat – ale zachovat co možná nejvíce původních částí, bez ohledu na to, že nástroj nevypadá, jako kdyby právě vyšel od výrobce. „Myslím, že s vysokou pravděpodobností se blížíme tomu, jak nástroj zněl poté, co byl vyroben,“ říká Tomáš Flégr, který na restaurovaný clavichord několikrát hrál. Historička Ester Sadivová jde ještě dál: „Jan Bečička vrátil rumburskému clavichordu duši.“

Opravený nástroj. Restaurátoři postupovali co nejšetrnějším způsobem |foto: archiv Jana Bečičky

Náklady na restaurování přesáhly 214 tisíc korun. Více než polovinu se podařilo vybrat sérií benefičních koncertů, zbývající nemalou částkou přispělo Oblastní muzeum v Děčíně. Restaurovaný nástroj byl veřejnosti poprvé představen v polovině října na koncertu v Krásné Lípě. Clavichord se stane součástí nové expozice připomínající slavnou hudební minulost regionu.

Cesta clavichordu z Vídně do Čech

August Stradal při hře|foto: Oblastní muzeum Děčín - Muzeum Rumburk

Rumburský clavichord pochází z první poloviny 18. století. „Do muzea se dostal s pozůstalostí hudebního skladatele Augusta Stradala, jednoho z posledních žáků Ference Liszta,“ vysvětluje Ester Sadivová. Stradal se z Vídně přestěhoval do Krásné Lípy, kde žila rodina jeho manželky.

Přivezl si i tři železniční vagony různých starožitností a notového materiálu. Součástí byl také portrét Ference Liszta s věnováním, pramenem jeho vlasů a odlitkem jeho ruky. A ve Stradalových vagonech byla i řada hudebních nástrojů, mimo jiné i clavichord.