Jak vrátit clavichordu duši

19. listopad 2016
Rumburský clavichord před restaurováním v roce 2012

Když se před léty začal varhaník Tomáš Flégr zajímat o clavichordy, netušil, že jeden starý nástroj mají nedaleko města, kde se narodil. Začal se psát příběh, na jehož konci je nádherně zrestaurovaný hudební nástroj.

Tomáš Flégr objevil starý clavichord v muzeu v Rumburku. „Bylo vidět, že byl asi dlouhou dobu špatně uskladněn a nejspíš do něj i zatékala voda,“ vzpomíná na první setkání se starým nástrojem. Pátrání v písemnostech rumburského muzea přineslo zajímavé odhalení: nástroj byl už dávno určen „k odpisu“.

Právě tehdy se začala rodit myšlenka, že by bylo možné jej zachránit. Zcela konkrétní obrysy dostal tenhle nápad v prosinci 2009, kdy rumburské muzeum začalo s prvním z dlouholeté série benefičních koncertů, které měly přinést dostatek peněz na restaurování clavichordu.

Podívejte se, jak se hraje na clavichord:

I historie samotného restaurátorského zásahu by vydala na dlouhé vyprávění: „Duchovní otec celého projektu, varnsdorfský rodák Tomáš Flégr, nejprve navrhoval, aby opravu nástroje provedl renomovaný odborník v Nizozemí,“ vzpomíná historička rumburského muzea Ester Sadivová. Zanedlouho se ale ukázalo, že náklady na restaurování v zahraničí by byly pro muzeum příliš vysoké.

Čeští odborníci vdechli nástroji druhý život


Oprava trvala několik let. Opatrnými a prověřenými metodami byl nástroj doslova rozebrán na součástky, ty byly ošetřeny, v nutných případech doplněny odpovídajícím materiálem, a potom opět za pomoci původních technologií spojeny. TOMÁŠ FLÉGR

Až později našel Tomáš Flégr potřebné specialisty i v Čechách. Práce na historickém nástroji se ujala dílna Jan Bečička & Stanislav Hüttl & Petr Šefl z Bystřice nedaleko Ústí nad Orlicí. Původně cembalová dílna, založená roku 1997, se věnuje stavbě a restaurování historických klávesových nástrojů. „Restaurátor Jan Bečička odvedl skvělou práci,“ říká Ester Sadivová. „Právě on vdechl nástroji druhý život.“

Cílem tedy nebylo nástroj jednoduše rozebrat, nalakovat a zase poskládat – ale zachovat co možná nejvíce původních částí, bez ohledu na to, že nástroj nevypadá, jako kdyby právě vyšel od výrobce. „Myslím, že s vysokou pravděpodobností se blížíme tomu, jak nástroj zněl poté, co byl vyroben,“ říká Tomáš Flégr, který na restaurovaný clavichord několikrát hrál. Historička Ester Sadivová jde ještě dál: „Jan Bečička vrátil rumburskému clavichordu duši.“

Opravený nástroj. Restaurátoři postupovali co nejšetrnějším způsobem

Náklady na restaurování přesáhly 214 tisíc korun. Více než polovinu se podařilo vybrat sérií benefičních koncertů, zbývající nemalou částkou přispělo Oblastní muzeum v Děčíně. Restaurovaný nástroj byl veřejnosti poprvé představen v polovině října na koncertu v Krásné Lípě. Clavichord se stane součástí nové expozice připomínající slavnou hudební minulost regionu.

Cesta clavichordu z Vídně do Čech

August Stradal při hře

Rumburský clavichord pochází z první poloviny 18. století. „Do muzea se dostal s pozůstalostí hudebního skladatele Augusta Stradala, jednoho z posledních žáků Ference Liszta,“ vysvětluje Ester Sadivová. Stradal se z Vídně přestěhoval do Krásné Lípy, kde žila rodina jeho manželky.

Přivezl si i tři železniční vagony různých starožitností a notového materiálu. Součástí byl také portrét Ference Liszta s věnováním, pramenem jeho vlasů a odlitkem jeho ruky. A ve Stradalových vagonech byla i řada hudebních nástrojů, mimo jiné i clavichord.

Spustit audio
autor: David Hertl