Jak velryby začaly hltat

Kytovci z řádu kosticovců (Mysticeti), mezi které patří například plejtváci a keporkakové, mají až bizarně stavěnou lebku. Je velmi široká a kosti spodní čelisti nejsou pevně srostlé jako u jiných savců, ale elasticky spojené. Díky tomu může velryba široce otevřít ústa a pohltit obrovský objem vody plné drobných rybek či korýšů. K „přecezení“ potravy jí slouží kostice, které nahradily zuby a daly jméno celému podřádu kytovců. V jakém pořadí tyto dvě klíčové adaptace pro lov drobné potravy vznikly, až dosud nikdo nevěděl. Předkové moderních kosticovců ze skupiny Archaeocetes měli srostlé kosti spodní čelisti a tlamu plnou zubů.

Počítačová rekonstrukce kytovce Janjucetus hunderi|foto: licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Nobu Tamura

Poznání přišlo teprve s novým nálezem kytovce Janjucetus hunderi, který žil asi před 25 miliony let a velikostí i tvarem těla připomínal delfíny. Tento druh byl popsán v roce 2006 na základě lebky s horní čelistí, která obsahovala velké kónické zuby. Nyní se našla i spodní čelist. Její kosti nebyly plně srostlé, ale ani elasticky spojené a nedovolovaly roztažení spodní čelisti. Janjucetus se proto nemohl krmit tak jako dnešní velryby a do tlamy nasával velké ryby a hlavonožce.

Lebka kytovce Janjucetus|foto: licence Public Domain, volné dílo

Čenich pravěkého kytovce však byl podobně široký jako u dnešních velryb. Vědci z toho usuzují, že nejdříve se vyvinula široká hlava a elastická spodní čelist, která umožnila zvětšit objem ústní dutiny. V pozdějších fázích evoluce pak zuby kytovců nahradily kostice, které celý systém zefektivnily.

Zdroj: Biology Letters