Jak se opevňovalo Československo, stavěly řopíky a obsazovalo pohraničí. Sudety ve stínu Mnichova
V Sudetech je téma vysídlení Němců stále téma. Pamětníci už nejsou, ale stále se řeší třeba to, jestli a ve kterých chalupách zakopali Němci poklady. Ne že by se někdy nějaký našel. Připomíná se i to, že vystěhovalci ze Sudet neměli v Německu zprvu žádná práva, domov ani důchod. Už se ale nemluví o zabrání Sudet Adolfem Hitlerem ani o situaci před mnichovskou smlouvou. Témata ale otevírá kniha Jana Lakosil a Tomáše Svobody Sudety ve stínu Mnichova, pročetl ji Lukáš Hurník.
Ve třicátých letech se v krajích sousedících s Německem začala stavět obdoba Maginotovy linie, pevnostní opevnění. Některé pozemky armáda vykupovala od majitelů, ty menší ale zabírala bez dohody.
Čtěte také
Změny se nezanášely do katastrálních map kvůli utajení a z malebného kraje se stalo staveniště.
„Brzy zjara 1936, kdy se ještě tu a tam nacházely zbytky sněhu, přišlo někde od Náchoda do Dlouhého několik, asi pět pánů s aktovkami. Tu a tam se zastavili, rozdělávali papíry, jakoby mapy, ukazovali na různé strany a procházeli po polích mimo cesty. S nimi se srazil nahodile Josef P. a měl odvahu zeptat se jich, co jsou zač. Oddělil se od nich jeden pán a hlásil, že je to vojenská komise a on sám že je generál Bílý, vrchní velitel československé branné moci. P. dostal od něj pochvalu, že je to v pořádku,“ píší Lakosil a Svoboda.
Kniha Sudety ve stínu Mnichova je plná doprovodných fotografií a také inteligentně komentovaných detailů, které čtenáři pomáhají udělat si představu o tehdejších poměrech.
Čtěte také
Například dělníci na stavbách pevností dostávaly 2,70 koruny za hodinu v případě povrchových prací, 3 koruny za zemní práce a minéři, kteří pracovali s výbušninami, dostávali až 4,20 koruny za hodinu.
Takové částky by nám nic neřekli, kdyby autor knihy nedodal, že jedna cigareta Zorka v té době stála 10 haléřů, jedno běžné pivo korunu 40, Plzeň ovšem 2,50, osminka vína vína 2,30 a jeden vuřt 1,40 koruny.
„Rozumí se, že tímto stavebním ruchem se děly také škody na polích, loukách a lesích. Nikdo nic nešetřil, ale že to bylo na podzim a z polí bylo sklizeno, nebyly tak citelné. Občanstvo je bezmocné. Jezdí se po polích s auty, dělají se na polích skládky a ohrady z prken. Kde to přijde na zaseté ozimé žito nebo jetel, z toho nic není. V lesích se dělají průseky, ničí obecní cesty, zamačkávají se pod velkou tíhou vozidel pod terén. Všechny kanály jsou popraskané a promáčknuté. Slibuje se, že škody budou hradit. Škody vzniklé stavěním těchto objektů se sepisují.“
Poslechněte si celé Ex libris, pořad připravil Lukáš Hurník.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
