Jak kočky ovládly svět lidí? Po domestikaci se naučily mňoukat

23. červen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kočka

K domestikaci koček došlo údajně už devět tisíc let před naším letopočtem. To, že se nechaly ochočit, se ukázalo jako výborná evoluční strategie.

Výzkumem dvou set vzorků DNA starověkých domácích koček se zabýval mezinárodní tým vědců, který odhalil, že k domestikaci koček došlo hned dvakrát. Nejdřív v oblasti blízkovýchodní Anatolie (dnešní Turecko) a potom ve starověkém Egyptě. Od té doby se postupně rozšířily po celém světe.

Celý dlouhý příběh podle všeho odstartovalo zemědělství, jemuž se lidé začali věnovat. „Jakmile se objeví větší množství obilí, které je skladováno v centrálních sýpkách, souvisí s tím i větší množství hlodavců. Z hlediska koček je to v hodný biotop a ony se tam rozšiřují také,“ vysvětluje biolog z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Stanislav Komárek.


Rozšíření koček na další kontinenty ale nebylo vždycky šťastné. Australští vědci jsou například přesvědčení o tom, že kočky jsou zodpovědné za vyhubení asi třiašedesáti druhů ptáků, plazů a drobných savců. Příkladem za všechny může být novozélandský Stephenův ostrov, kam na konci devatenáctého století dorazila kočka jménem Tibbles a okamžitě vyhubila tamní endemický druh střízlíka.

Kočky se osvědčily i později, když se první civilizace vydaly na moře. Vědci při výzkumu DNA z kočičích pozůstatků zjistili, že DNA egyptských koček se dá najít až v hrobech severských Vikingů. V Egyptě zase našli pozůstatky kočky, která geneticky pocházela z Indie. Odborníci to vysvětlují tím, že starodávní mořeplavci brali kočky na lodě, aby tam opět lovily myši a krysy.

Genetiku koček přitom podle vědců tisíciletá domestikace příliš nezměnila. Rozhodně prý méně výrazně, než genetiku psů. Kočky totiž uměly skvěle lovit myši už jako divoké, takže se při případném šlechtění jen zmírňovaly a posilovaly některé rysy.

Jednu zvláštnost si šlechtěné kočky ale přeci jen vytvořily. Na rozdíl od těch divokých totiž mňoukají i v dospělosti. Podle Stanislava Komárka šlo o kočičí způsob, jak se vetřít do lidské přízně. „Je to velmi podobné takovému tomu kňourání malých lidských kojenců,“ říká biolog.

Ve starověkém Egyptě se kočkám zapůsobit na lidská srdce povedlo skutečně na výbornou. Byly tam dokonce posvátné a mumifikovaly se stejně jako lidé. „Byly přinášeny jako dar bohyni Bastet, která měla kočky ve znaku a měla taky kočičí hlavu. A tak jako třeba křesťané přinášejí do kostela svíčky, tak staří Egypťané přinášeli do jejího chrámu kočičí mumie,“ vysvětluje Komárek.

autor: ono
Spustit audio