To, jak funguje lidské tělo, je vlastně zázrak – a zázračně léčí i tu rakovinu, naznačuje farmaceut a spisovatel Hlaučo

3. září 2024

„Zázrak není jen to, že někdo udělá kouzlo nebo mávne hůlkou. Zázrak vidím ve způsobu nazírání na svět. Je to jen poodstoupení od reality, na kterou se pak díváme jinou optikou,“ říká Miroslav Hlaučo, farmaceut a spisovatel. Debutoval až ve svých 56 letech s románem nazvaným Letnice, podle čtenářského ohlasu by autor mohl být novým objevem české literatury.

Čtěte také

Ve své profesi se věnuje medicínskému výzkumu a vývoji buněčných biotechnologií, ve své próze se pustil do zázraků. Protože jeho hrdinové chodí po vodě nebo uzdravují pouhým dotykem rukou.

„Zázrak v mém světě znamená poznání, že všechno kolem nějak funguje a zapadá do sebe. A to je obrovský zázrak, ze kterého je stvořený celý náš živý svět,“ vysvětluje spisovatel v pořadu Hovory.

Zázračné lidské tělo i vesmír

„Také si myslím, že každý z nás má v sobě jeden takový ukrytý. A když se v profesním životě věnuji například rakovině, tak ta je ve své podstatě – krom toho, že je geneticky daná a že ji spouští nějaké další faktory – také vyléčitelná. Vaše tělo totiž léčí rakovinu každý den.“

„Náš imunitní systém totiž zachytí buňky, které se odlišují a nedovolí jim bujet. Jen když ,uniknou jeho dohledu‘, rozvine se nádorové onemocnění – a omlouvám se, že to tak strašně zjednodušuji,“ doplňuje Hlaučo.

Čtěte také

A i tady pak vidí zázrak, a to ve chvíli, kdy se podaří znovu oživit lidský imunitní systém, který pak zas dokáže „rozpoznávat vše, co tam nepatří a proti tomu znovu bojovat“.

To, jak lidské tělo funguje se tak podle spisovatele a farmakologa opět dá považovat za zázrak. „A nejen to, ale zázrak je i to, jak vlastně funguje celý vesmír. Lidské tělo je pak jen jeho odrazem.“

„Vlastně jsem dnes rád, že jsem vystudoval farmacii, která obsahuje podrobnou chemii, docela slušnou fyziku a podrobnou biologii. A když vám to pak najednou dohromady ,doklapne‘ – a přijdete na to, že všechny tyto obory, které máme jinak rozdělené, se ve skutečnosti chovají podle stejných pravidel a principů a dohromady tvoří celek – získáte pocit, že žijeme v nějakém zázračném světě, ve kterém všechno do sebe krásně zapadá.“

Hlaučovi vyšla první kniha až v 56 letech. „Čekal jsem, až to bude taková, která bude stát za to. Vždy jsem nějakým způsobem tvořil – spoustu věcí jsem držel v hlavě, mnoho dalších si poznamenával, něco psaného jsem i dokončil, ale musel jsem si počkat,“ uzavírá.

Poslechněte si celé Hovory, dozvíte se víc. Ptá se Petr Vizina.

autoři: Petr Vizina , lup
Spustit audio

Související