Jak dál v případu Unipetrol

Takovou metaforou se dá vysvětlit počínání Občanské demokratické strany ve sněmovně během posledních dnů. Její poslanci vedou rozsáhlé debaty a interpelují premiéra, aby byla objasněna korupce v případu privatizace státního chemického gigantu Unipetrol. Zjednodušeně řečeno jim jde o to, aby se v případu objevily nové informace, kterých by se chopil tisk a celý skandál se pak v příštích týdnech a měsících valil silou mediálních kampaní. Mirek Topolánek a jeho ODS právem předpokládají, že aféra Unipetrol by zkomplikovala život jejich hlavnímu konkurentovi, sociálním demokratům v čele s premiérem Jiřím Paroubkem a předsedou Stanislavem Grossem.

Tváří v tvář pokusům ODS stojí před veřejností otázka, jestli se válec rozjede a jestli je vůbec k něčemu dobré, aby se rozjížděl.

Kdo sleduje televizi, anebo čte noviny, ten si dobře pamatuje, co se občanským demokratům nelíbí. Reagovali na tajně natočený rozhovor, který vedl v srpnu polský lobbista Jacek Spyra a ředitelem kanceláře předsedy vlády Zdeňkem Doleželem a ještě jedním z premiérových poradců. Hovořili o tom, že za "pět v českých na stůl", tedy za úplatek pět milionů korun, může Doležel zařídit, aby se do hry o privatizaci Unipetrolu dostala zpátky společnost Seta Invest.

Po takové reportáži bylo podezření z korupce očividné. Proto také premiér Paroubek Doležela vyhodil a navíc na něho podal trestní oznámení.

Média se dosud jen probírají neuvěřitelností toho, co nova předvedla. Vláda přece o privatizaci Unipetrolu rozhodla už před rokem a půl a prodala ji za třináct miliard korun polskému, částečně státnímu koncernu PKN Orlen. Ten se privatizace účastnil spolu s firmou Agrofert, která patří slovenskému podnikateli Andreji Babišovi.

Polští manažeři už v Unipetrolu, konglomerátu devíti velkých chemických podniků, obsadili nejvyšší místa. Posledním krokem převzetí měla být nabídka minoritním akcionářů na odkup akcií. Během srpna se Orlen dostal do kolize s Komisí pro cenné papíry, když pro odkup nabídl příliš nízkou cenu sto pěti korun.

Orlen zároveň začal bojovat se svým partnerem Agrofertem. Podle smlouvy mezi oběma podniky měli Poláci předat Babišovi pět z devíti podniků - sami by si nechali jen většinový podíl v České rafinérské a Chemopetrolu, k tomu by dostali neratovickou Spolanu a především síť čerpadel Benzina. Dnes se zdá, že se Poláci příliš zaměřili na výrobu a prodej benzínu. Zapomněli na ostatní vysoce výnosné podniky včetně Kaučuku Kralupy, pardubického Parama, Synthesie či Fatry Napajedla, které především vyrábějí umělé hmoty, barvy, propan-butan - tedy vesměs výnosné komodity.

Babiš, který se už jednou pokoušel o privatizaci Unipetrolu s očividnou podporu špiček Zemanovy vlády, však věděl dobře, o co se hraje. Před čtyřmi lety soutěž o Unipetrol vyhrál sám, pak se ukázalo, že nemá potřebných 12 miliard - teď získá významnou část holdingu za tři miliardy.

Schůzka Spyry s Doleželem se odehrála v době srpnové krize. Privatizace Unipetrolu byla zpochybněna sporem Poláků s Komisí pro cenné papíry a Orlen se zároveň potřeboval zbavit nároků Babiše.

I když je tedy Doleželův slib, že vrátí do privatizace Setu Invest, velmi nevěrohodný, měl svou logiku. Jak dnes upozorňuje ODS, Doležel jednal ve věci Unipetrolu jako Paroubkův pověřenec a vypravil se do Polska za premiérem Markem Belkou, který jeho prostřednictvím českou vládu vyzval, aby domluvila Komisi pro cenné papíry.

Tři dny po Doleželově návštěvě v Polsku se skutečně komise s Orlenem dohodla na částce 139 korun. Kritici upozornili, že cena akcií Unipetrolu se blíží dvěma stům korun, odkup však vychází i ze starších cen, které byly výrazně nižší. ODS tvrdí, že Paroubkova vláda na komisi tlačila, premiér to ovšem odmítá.

Teoreticky by bylo možné si představit úvahu, že vládní úředníci chtěli opravdu nahradit neposlušný Agrofert jiným partnerem, kterým by byla Seta Invest. Pro to však neexistují důkazy.

Vraťme se k původní otázce - skutečně jsou indicie tak vážné, aby se celý případ začal důkladně vyšetřovat a rozjel velký skandál? Vláda má zatím silné argumenty, které říkají, že samotná privatizační soutěž proběhla zcela korektně. Řídila ji uznávaná světová poradenská firma a vláda prodala Unipetrol tomu, kdo nabídl víc peněz. Jestli mají Poláci problémy s Babišem, ať je vyřeší sami. Nakonec už prohlásili, že smlouvy nedodrží a raději budou platit pokutu. Proč tedy z toho všeho dělat politický problém. To zní rozumně.

Jenže jde o mezinárodní problém a parní válec skandálu nabral už v Polsku úplně jiné tempo. Tam existuje aféra Orlen, kde jde především o neprůhledné korupční vztahy mezi levicovou vládou a vedením Orlenu. Hlavní rozbuškou přitom bylo podezření, že bývalý premiér Leszek Miller chtěl prodat strategický chemický podnik ruským naftovým koncernům. Případ Unipetrol je pouze vedlejším produktem většího skandálu, veze se ale s ním a nepochybně nebude zapomenut.

Poláci dnes zkoumají podezření, podle kterého existují dvě smlouvy mezi Orlenem a Agrofertem. První byla, že Babiš zaplatí čtyři a půl miliardy korun, tedy o jeden a půl miliardy více, než bylo v definitivní verzi. Krakovská prokuratura dnes prošetřuje podezření, že právě z těchto peněz byly vypláceny úplatky pro politiky v Česku a v Polsku a také pro manažery Orlenu. Pomocí těchto peněz se dala zařídit i úspěšná privatizace - například předáváním přednsotních informací pro Orlen. Faktem ale je, že původní smlouvu dosud nikdo neviděl a Babiš její existenci popírá.

Těžko celou komplikovanou záležitost soudit. Jedním z možných řešení by bylo, kdyby se původní smlouva mezi Orlenem a Babišem našla - pokud tedy vůbec někdy existovala. Pak by asi už bylo na místě pustit parní válec z kopce i u nás.