Jak dál na Kubě

Odsunuti zůstal nejen někdejší Fidelova volba 56letý Carlos Lage, který připravuje ekonomické reformy. Zatnout zuby musel také ministr zahraničí 44lety Felipe Perez Roque, mimochodem rovněž Fidelova volba.

Potvrzen v úřadu Státní rady byl dosavadní předseda Národního shromaždění Ricardo Alarcon; nad jeho kariérou se v lednu objevil otazník. Alarcon byl dvanáct let kubánským velvyslancem u Organizace spojených národů. Jednu dobu se licitoval i jako možný nástupce Castrů.

Nicméně: na Havanské univerzitě minulý měsíc vystoupil před studenty informatiky, kteří se ptali, kdy budou moci vyjet svobodně a bez omezení za hranice. V životě nepoznali nic jiného, než Fidela Castra. Toho od svého narození už zažili jejich rodiče, ba dokonce i mnozí prarodice. Dvě třetiny kubanských občanů se narodili za dnešního režimu. Alarcon na otázky studentů nebyl připraven. Omezoval se na obhajobu Castrova režimu a nakonec debaty o budoucnosti země jednoduše prohlásil, že za hranicemi se lidem daří hůř. Ještě hůř?

Jinymi slovy, selhal. Studenti nechtěli nic jiného než cestovní dokumenty, rozhlédnout se po světě, udělat si obrázek a pak se rozhodnout, kde by chtěli žít raději.

Světové statistiky konstatují, že v roce 1959, tedy v roce pádu Batistova režimu, byla životní úroveň na Kubě srovnatelná se životní urovní ve Španělsku, Argentině nebo Chile. A na 80% kubánského obyvatelstva umělo číst a psát. V témže roce, připomíná britský týdeník The Economist, byla kubánská péče o zdraví širokých vrstev pracujících rovněž srovnatelná s pěti vedoucími zeměmi Latinské Ameriky.

Fidelovi stoupenci, kteří kubánský komunisticky režim hájí, zpravidla netuší o čem diskutují. Hájili by castrismus kdyby věděli, že ješte v šedesatých letech byli homosexuálové posíláni na převýchovu do pracovních táborů? Nebo že Fidel Castro v době. tzv Kubánské raketové krize vyzýval Nikitu Chruščova, aby jako první napadl Spojené státy nukleárními zbraněmi? Nebo že na Kubě dodnes neexistují svobodné odbory?

Podobně není možne svádět nevyrešené tak zvaně dočasné problémy na dlouholeté americké embargo. Nic kubánskému režimu nebrání v tom, aby své výrobky - pokud budou kvalitní a jejich ceny přijatelně kalkulovány - prodaval kdekoli jinde ve světě.

Proč Fidel odmítal nabízenou ruku v podobě Gorbačovovy glasnosti a perestrojky? Proč se - na rozdíl od sovětských politiků - nikdy neomluvil za podporu československé okupace po 21. srpnu 1968? Těch proč je pochopitelně daleko víc.

V roce 2003 kubánská Státní bezpečnost zabavila majetek 22 soukromých knihoven a poslala jako imperialistické agenty na dlouhá léta do vězení 14 knihovníků, kteří v nich pracovali zdarma. Mimochodem, k 31. prosinci 2006 bylo na Kubě 316 politických vězňů. O tom se Fidelovi stoupenci nezmiňují. Zda to aspoň vědí?

Analytici se také zamyšlejí, jak dál v roce amerických prezidentských voleb. Fidel Castro už prohlásil, ze nespěchá a že za vlady prezidenta Bushe se Spojenými staty ani Raul jednat nehodlá. Demokratičtí kandidati na úřad v Bílém domě Hillary Clintonová a Barack Obama se vyslovují zastřeně. Obama by byl v případě svého zvolení ochoten s Kubou vyjednávat, ba prý se i setkat s jejími představiteli. Paní Clintonová je opatrnější. Stále doufá, že vyhraje nominaci Demokratické strany a voličské hlasy Kubánců z Miami a z jižní Floridy by jí přišly v boji o Bílý dům vhod. Republikánský kandidát John McCain jakákoliv jednání s komunistickým režimem odmítl. Na jednom z posledních předvolebních shromáždění dokonce rekl, ze se vazne nemocny Fidel Castro uz brzy setka s Karlem Marxem.

Zatím může Raul Castro přemýšlet o tom, co se dá pro Kubu vytěžit z jeho častých cest do Pekingu. Vydá se Kuba cestou Číny a Vietnamu? Upevní komunistická strana svůj politický dohled, zatím co bude uvolňovat kubánské hospodářství? Otevře hranice pro desetitisíce mladych lidi? A pokusí se o bilanci? Bylo opravdu nutno dělat před padesáti lety revoluci? Nebyla by bez ní Kuba dnes o dvě generace dál?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .