Já jsem Charlie, já jsem Rizal. Ozývá se protest z katolických Filipín
O Filipínách se mluví jako o baště katolicismu. K římskokatolické církvi se hlásí dobrých 80 procent obyvatelstva, tedy přes 80 milionů lidí.
Víc katolíků má na světě jen Brazílie a Mexiko. V Asii jsou Filipíny svým katolictvím, spolu s maličkým Východním Timorem, ojedinělé.
Nejde jen o počet věřících, ale také o hloubku identifikace s vírou a její prožívání. Filipíncům se vyrovná málokdo. Kde jinde dávají lidé dětem křestní jména jako Rosario, tedy Růženec, Resurreccion čili Vzkříšení nebo Jejomar, což je složenina ze jmen Ježíš, Josef a Marie? Kde jinde se o Velikonocích nechávají přibít na kříž po vzoru Ježíše Krista, jako v provincii Pampanga?
Je krátce po poledni, filipínské slunce pálí a prostranství poutního centra u Baziliky svatého Děťátka ve městě Cebu, kde probíhá bohoslužba, je jako každý pátek zaplněno. Přesto, že mše probíhají od rána do večera každou hodinu. Dnešek je významný tím, že končí dvoutýdenní každoroční festival Sinulog na počest patrona této miliónové metropole centrálních Filipín.
Vzývaným patronem je svaté Děťátko z názvu baziliky, tedy malý Ježíšek, jehož drobná soška zdobící zdejší oltář je nejstarším křesťanským předmětem na souostroví. Dostala se sem s výpravou prvního evropského objevitele Filipín, Fernãa Magalhãese v roce 1521.
Santo Niño
Předmětem kultu je od roku 1565, kdy ji zde za dramatických okolností znovu nalezla výprava conquistadora Miguela Legazpiho, prvního generálního guvernéra Španěly kolonizovaných Filipín.
Mladistvě vyhlížející podnikatel Brian přijel z hlavního města Manily jako každý rok, aby poděkoval malému Ježíškovi za přízeň, kterou jemu a jeho byznysu prokazuje. Musí vystát hodinovou frontu, která se vine chodbami před kostel.
Poutnice z Manily, Tita, si pod paží nese věrnou, ze dřeva vyřezanou kopii zdejšího Jezulátka. „Koupila jsem to pro dceru, protože má Jezulátko ze Cebu moc ráda a je pro ni důležité."
Výroba a prodej napodobenin Santo Niňa živí v Cebu pěknou řádku lidí. Kousek od baziliky v obchodu s náboženskými potřebami prodavačka potvrzuje, že nejprodávanějším artiklem z nabízeného širokého sortimentu je... Santo Niño.
Postavička Ježíška s tmavými vlnitými kadeřemi, zlatou korunkou, karmínovým pláštěm a vojenskými botami, zde uctívaná podoba Božího dítěte. Zájem je i o papeže Jana Pavla II., dnes rovněž svatého, který Filipíny včetně Cebu během svého úřadování dvakrát navštívil.
František je třetím papežem, který Filipíny navštívil - tím prvním byl v roce 1970 Pavel VI., po něm přijel v roce 1981 Jan Pavel II., který si návštěvu zopakoval v roce 1995. Tehdy vytvořil rekord v počtu věřících shromážděných na mši pod otevřeným nebem. Do manilského Rizalova parku jich na bohoslužbu přišlo na pět milionů.
Filipínská verze Pussy Riot
Organizátoři návštěvy od začátku počítali s tím, že by na závěrečné mši v Rizalově parku mohl padnout i onen 20 let starý rekord. Přestože papežovu cestu poznamenaly rozmary počasí a zástupy věřících musely v jejím závěru čelit vytrvalému dešti, sešlo se jich na nedělní bohoslužbě v centrálním manilském parku přes 6 milionů.
Miliony Filipínců, kteří se bohoslužby v Rizalově parku zúčastnili nebo jen přišli papeži zamávat, když projížděl kolem, si uchovají vzpomínku na celý život. Našlo se i dost těch, kteří doufali, že by papežova cesta mohla přinést reálnou změnu do postojů filipínské katolické církve, vnímané jako konzervativnější, než je současná hlava Vatikánu. Jeden člověk jej oslovil skrz sociální sítě se specifickou žádostí o přímluvu.
Tím člověkem je Carlos Celdran, umělec a aktivista, který si na živobytí vydělává jako svérázný průvodce po historických částech Manily. Řízením osudu před papežovým příjezdem zamítl filipínský Apelační soud Celdranovo odvolání proti verdiktu soudu nižší instance, který jej poslal na dva a půl měsíce do vězení za urážku náboženského cítění věřících. Toho se měl dopustit v září roku 2010 svým protestem v manilské katedrále.
"Dá se to popsat jako filipínská verze Pussy Riot. Neprotestoval jsem proti vládě, ale v její prospěch, na podporu Zákona o zodpovědném rodičovství. Co strašného jsem provedl? Oblékl jsem se ve stylu našeho národního hrdiny, doktora Josého Rizala a s transparentem, na kterém bylo jediné slovo - Damaso - jsem napochodoval do katedrály. Za tohle mám jít do vězení, kvůli obstarožnímu přežitku o urážce náboženského cítění, který přežil z časů španělské koloniální správy."
Inspirací José Rizal
Celdran si dal záležet na tom, aby se jeho protest nesl v uměleckém duchu. Vystačil si s odkazem na postavu zhýralého mnicha Damasa, notoricky známého padoucha z románu Noli Me Tangere od Josého Rizala. Dílo, které musí přečíst každý filipínský středoškolák.
„Tím, že jsem se oblékl jako náš národní hrdina a použil slovo Damaso jsem dosáhl toho, že miliony Filipínců pochopily, o čem mluvím - že katolická církev používá moc, aby zabránila pokroku stejně, jako to popisoval ve svých knihách José Rizal."
Jenže i Rizal za svou troufalost na konci 19. století zaplatil, a to životem. Španělský vojenský soud ho za asistence církve shledal vinným z podněcování rebelie a nechal popravit v místech, kde dnes stojí jeho památník. Jde o jedno z nejvýznamnějších míst Filipín, kam se přicházejí poklonit a položit květiny státní návštěvy. Přímo naproti památníku stojí tribuna, kde papež sloužil mši pro rekordní počet věřících.
Publicista Norman Sison, který se otevřeně hlásí k myšlenkovému poselství filipínské revoluce, patří k těm, jež trest pro Carlose Celdrana pobuřuje. Osobně jeho proces považuje za justiční obdobu teroristického útoku na redakci francouzského satiristického magazínu Charlie Hebdo. A vidí v něm i zřetelné paralely s Rizalovým osudem.
"Pokud věříte tomu, že si náboženství zaslouží bezvýhradnou úctu, v podstatě říkáte, že Rizal je dodneška vinen. Znamená to tedy, že neuznáváte 30. prosinec, kdy si každoročně připomínáme datum Rizalovy popravy, jako státní svátek? Co říkáte tomu, že Rizal nikdy nebude mít nárok na řádný církevní pohřeb? Jen si to uvědomte - nikdy. Já jsem Charlie, já jsem Rizal."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
