Ivánek a fotbalová korupce

Hlavním hrdinou v nich je protřelý funkcionář Ivan Horník, který v poslední době působil ve Viktorii Žižkov. Ten by na otázku Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit - v poslední době odpovídal slovem - nechci. Konkrétně si Horník chtěl ušetřit trapných chvil před soudem a líčení se osobně neúčastnil. Nemusel tak poslouchat smích, který se ozýval při soudním líčení, když se citovalo z policejních odposlechů. Přesto celá aféra a její vyústění je zatím spíš k pláči než k popukání.

Tím samozřejmě nemám na mysli verdikty soudkyně Markéty Polanecké. Ba právě naopak. Ta se nenechala vmanipulovat do podivné hry o jablkách, hruškách a kapřících a rozdala v rámci možností tvrdé tresty. Samozřejmě se lze proti nim odvolat a tak je zatím předčasné hovořit o tom, zda takovéto tresty nakonec skutečně dopadnou na hlavy viníků. Ať už však bude další vývoj u soudu jakýkoli, lze už nyní pochybovat o tom, zda nekalé praktiky a zákulisní ovlivňování výsledků z fotbalového prostředí navždy zmizí.

Z vyšetřování i dokazování před soudem je totiž zřejmé, že nešlo o náhodné selhání jednotlivců, ale o dobře propracovaný systém. Zkrátka nejrůznější korupční praktiky k české kopané patřily a podle všeho i nadále budou patřit jako míč ke hře. Proto také vedení fotbalového svazu sice na veřejnosti opakovaně prohlašovalo, že chce korupci vymýtit a viníky potrestat, ve skutečnosti dělalo některé kroky, aby tomu nebylo stoprocentně. Stačí uvést několik událostí, které k takovéto domněnce svádí. Z policejních odposlechů mimo jiné vyplynulo, že do nekalých praktik byl patrně zapojen Miroslav Pelta. Tedy člověk, který působil ve vysoké funkci v nejsilnějším fotbalovém klubu v zemi, ve Spartě Praha.

Ta mimo jiné dosahovala stomilionových příjmů z účasti v prestižní Lize mistrů. K tomu nutně potřebovala úspěch v lize. Je zajímavé, že ho často dosahovala s pomocí přehmatů rozhodčích, nebo momentální ztráty formy některých hráčů soupeře. Ostatně v policejních odposleších hovořil Miroslav Pelta o jednom ze sparťanských trenérů, že kdyby nebylo cinklé celé jaro, nezískala by Sparta příliš bodů. No a tento člověk z celé aféry vyklouzl. Dnes působí v jedné významné firmě patřící Českomoravskému fotbalovému svazu. Jeho tehdejší nadřízený ve Spartě Vlastimil Košťál proslul zase výrokem, že o korupci nic neslyšel. Nyní je místopředsedou fotbalového svazu.

Předsedou je pak Pavel Mokrý, který v době korupční aféry měl na starosti komisi delegátů. Tedy lidí, kteří hodnotili výkony rozhodčích a měli tudíž velkou moc. Jak mohou momentálně dva nejmocnější svazoví lidé bourat systém, kterého byli léta součástí. Když se k tomu přidá obsazení dalších významných postů v komisi rozhodčích a delegátů lidmi, kteří rovněž figurovali v odposleších, dá se tvrdit, že prostředí se nijak zásadně nezměnilo.

Další okolnosti, které mohou svádět k domněnce, že i nadále by se zákulisním machinacím mohlo dařit, je rozpor mezi trestáním disciplinární komisí a verdiktem soudu. Některé soudně potrestané osoby totiž disciplinární komise osvobodila. Tento rozpor nyní vysvětluje šéf svazové disciplinárky Alexandr Károlyi. Tvrdí, že měli k dispozici méně důkazů než soud. Přitom v obou případech se vycházelo hlavně z policejních odposlechů. U soudu se naopak obvinění, jejich advokáti i svědci snažili věrohodnost odposlechů všemi možnými způsoby zpochybnit.

Zkrátka v této souvislosti se nelze ubránit spekulacím, zda disciplinární komise chtěla každému měřit stejným metrem, nebo zda šlo o součást mocenské zákulisní hry. Když se to vše dá dohromady nelze se ubránit dojmu, že potrestání některých viníků v korupční aféře tento problém z české kopané definitivně neodstranilo. Jediným lékem by bylo razantní nabourání celého systému. K němu zatím nedošlo. Naopak už zmiňované nové obsazení některých významných svazových funkcí mohlo tento systém spíš posílit.

Škoda, fotbal totiž patří k nejpopulárnějším sportům v zemi a mohl ukázat cestu, jak s korupcí bojovat i v jiných sférách.