Ivan Štern: Umělá inteligence a humor
Bude umělá inteligence také umět dávat dohromady anekdoty? Bude mít smysl pro humor? Postaví se tak postupně na roveň člověku? Trochu jsem se těch otázek děsil. Utěšoval jsem se, že se taje humoru nedaří vyložit ani jeho vyhlášeným mistrům, sršícím neúnavným vtipem, natož pak běžnému člověku.
Má-li umělá inteligence získat schopnost dělat humor, musí jí nejprve někdo prozradit, co je humor. Jenže i na slovo vzatý mistr humoru, dejme tomu písničkář Jiří Dědeček, vám řekne, že neví, co je humor.
Čtěte také
Přitom sranda z něho tryská všemi póry. Nedokáže jen vysvětlit, proč tryská zrovna tudy, a ne tamtudy. Kdyby to totiž věděl, sranda by z něho tryskat přestala. Místo vtipných textů k písním, básniček a průpovídek, při nichž se mnohdy prohýbáme smíchy, bychom se stali svědky suchopárného a úmorného výkladu. Z něho vykřesat jiskřičku vtipu by nedokázal ani sám pánbůh.
S humorem a s lidmi je to jako s panem Weissbergerem a panem Munkem v povídce Karla Poláčka Anekdota. Jeden je nadšený sběratel anekdot a rád je vypráví. V panu Munkovi má věrného posluchače. Ne proto, že by pan Munk vůbec kdy pochopil pointu, ale proto, že všechny anekdoty, jež pan Weissberger dával někdy až přespříliš hlasitě v kavárně Edison k dobru, byly pro něho dokladem světa prolezlého samými špatnostmi.
Svět není než samá špatnost?
Dopadla tak i anekdota o pánech Blochovi a Kohnovi. Kohn si od Blocha vypůjčil sto korun a nevracel je. Po čase Bloch vzkázal, kdy hodlá peníz vrátit a dostalo se mu od Kohna odpovědi, aby mu vlezl na záda. Kohn s Blochem se jednoho dne potkali na ulici. „Peníze nevracíte. Vzkážete mi, abych vám vlezl na záda. Co je to za jednání!?“ rozčiluje se Bloch a Kohn ho chlácholí: „To jsou jen takové řeči. Vy mi na záda nevlezete, já vám nevrátím sto korun.“
Čtěte také
Pan Munk zasmušile pozoroval, jak se pan Weissberger na celé kolo směje vlastní pointě, potvrdiv si tak z jejího vyznění, že věru svět není než samá špatnost. Kohnové se vysmívají Blochům pro jejich dobrotu, ale on, Munk, by panu Kohnovi dal jinou odpověď. „Já bych mu to byl ukázal,“ vykřikuje na celé kolo, „a nepolevil bych, kdybych si na tu jeho špatnost měl vzít advokáta.“
Umím si proto představit, jak by to dopadlo s umělou inteligencí, kdyby ji do tajů humoru měl zasvěcovat pan Munk. A že takových pánů Munků je mezi námi požehnaně.
Spisovatel a chartista Josef Vohryzek, když se pro něho po letech otevřely hranice, vyrazil se svou ženou do Švédska. Seznámil ji se švédskými pěstouny, jimž ho jeho židovští rodiče na začátku války svěřili do péče, a on na rozdíl od nich přežil holokaust. Večeře se Švédy se nesla v přátelském duchu. Josef Vohryzek se proto rozhodl zkrášlit ji židovskou anekdotou. Sotva dozněla pointa, zavládlo rozpačité ticho. Jen tázavé pohledy pěstounů mlčky křičely: Josefe, ty Žid a stal ses antisemitou?!
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
