Ivan Štern: Tusk premiérem prezidentovi navzdory
Kdyby u nás ještě nedávno dopadly volby podobně jako nyní v Polsku, počítali bychom s tím, že si možná i rok na řádnou vládu počkáme. Volby v Polsku vyhrála dosud vládnoucí strana Právo a spravedlnost. V parlamentu ale nevytvoří vládní většinu. Na své straně má ale svéhlavého prezidenta, který jí fandí, vzešel z ní, a ač nemá šanci na vládnutí, dostala možnost prvního tahu.
Být to v Česku, pak by podobně svéhlavý prezident tvořivým výkladem české ústavy umožnil vládnout svým milcům bezmála libovolnou dobu. Má na to navíc dva pokusy. Ne tak v Polsku. Prezident Duda sice jmenoval premiérem Mateusze Morawieckého, musel ale vědět, že jeho nominant nemá v parlamentu šanci. Ani Dudovo trucování nemá šanci trvat déle než 28 dní.
Čtěte také
Zatímco česká ústava háže pojmy jako „neprodleně“, „bez odkladu“ a při tvořivém výkladu bezodkladná reakce prezidenta se může natáhnout na několik měsíců, Duda musí nejpozději do 14 dnů od voleb jmenovat celou vládu a ta má nanejvýš dalších 14 dní, aby předstoupila před Sejm a požádala o vyslovení důvěry. Tu přirozeně nedostane.
Den na to do premiérského křesla usedne Donald Tusk, předseda strany druhé v pořadí. Ne proto, že by polský prezident přišel k rozumu a přestal rozhodovat v duchu politického zájmu své strany, ale proto, že ústava mu druhou šanci nedává. Premiéra jmenuje předseda parlamentu, funkcionář, který byl ustaven z vůle povolební většiny.
Špatné zkušenosti s panovníky
Poláci při tvorbě své ústavy patrně vycházeli ze svých špatných historických zkušeností. Nebáli se proto ústavu pojmout poněkud pragmatičtěji. Jako kuchyňský recept.
Čtěte také
Češi sice vycházeli z chvályhodného předpokladu, že ti, kteří formují základy praktické politiky, nutně jsou osobnostmi, nadřazující veřejný zájem nad osobní či stranický, z povahy osobnostmi nanejvýš ušlechtilými, vykazující se jistými prvky božskosti. Božský nebyl jen císař František Josef, ale i prezident Masaryk. Nechtěli jsme vidět, že nejen Zeman, Klaus, Havel, ale i Masaryk brutálně mluvil do povolebního sestavování vlády.
Pro Poláky poslední ctihodnou institucí není panovník, ale parlament, a to už z doby tak zvané šlechtické republiky. Rzeczi pospolité, tedy věci obecného zájmu. My pojem republika sice nepřekládáme, ale nedomýšlíme ani jeho latinský význam.
Nejméně dvě století měli Poláci jen špatné zkušenosti s panovníky, ať už šlo o ruského cara, pruského krále či rakouského císaře, za to parlament jako první mezi rovnými na své ctihodnosti nikdy netratil. Panovník, ať už je to císař, král anebo prezident, je pro Poláky podezřelou osobou, schopnou svéhlavosti a stranickosti. Proto tam, kde je to možné, mu přistřihávají křidélka.
Poláci, ač volby nedopadly jednoznačně, mohou počítat s tím, že vládu, pyšnící se důvěrou parlamentu, budou mít nejpozději v polovině prosince. My v obdobném případě bychom se na takovou vládu mohli sice také těšit někdy prosinci, ale následujícího roku.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
