Ivan Štern: Pomocná pohraniční stráž tuniská
Je velice pravděpodobné, že náhledy škarohlídů na smlouvu, kterou v červenci podepsala za Evropskou unii předsedkyně její Komise von der Leyenová s tuniským prezidentem Saídem o zadržování uprchlíků, naplnily jejich skeptická očekávání.
O Tunisu lze sotva tvrdit, že je to bezpečná země. Už začátkem srpna, krátce po podepsání smlouvy, bylo v lybijské poušti nedaleko tuniských hranic nalezeno 27 mrtvol uprchlíků, zjevně do pouště zahnaných s cílem, aby si s nimi poradila sama příroda.
Čtěte také
Na přímý dotaz tuniský ministr vnitra připustil, že se tyto věci občas ze strany tuniských úřadů dějí. Na obhajobu uvedl, že do pouště v sousední Libyi anebo v Alžírsku jsou zaháněny opravdu jen maličké skupinky utečenců.
Součástí smlouvy byl i příslib značné finanční dotace ve výši 700 miliónů eur. Na odpovídající zacházení s utečenci a na některé důležité investice do tuniské infrastruktury. Jenže skepse mnohých poslanců evropského parlamentu zatím zabránila, aby Komise do Tunisu poslala jediný cent, byť sjednaná platba za červenec byla dávno splatná.
Spanilá mise Manfreda Webera
To, že smysl pojmu zacházení tuniské úřady poněkud svérázně posunuly proti obecně evropskému pojetí, vedlo k tomu, že se předseda nejsilnější poslanecké frakce v evropském parlamentu, lidovců, Manfred Weber rozhodl konat a dát do pořádku, co se nezdařilo jeho stranické kolegyni von der Leyenové. Vydal se přesvědčit tuniského diktátora Saída, že evropský výklad pojmu zacházení už dávno nemá nic společného s významem nechvalně proslaveným německými nacisty.
Čtěte také
Weber své poselství, jímž zamýšlel uvést na pravou míru, jak řekl doslovně, „spornou bilanci lidských práv tuniských úřadů“, shrnul srozumitelně a stručně do věty, že evropská migrační politika se opírá o humánního ducha, jenž respektuje každého lidského jedince. Dodal však, že hranice Evropy musí být přísně hlídány.
Nejspíš argument, že o propustnosti hranic mají rozhodovat státy, a ne pašeráci lidí, jej přesvědčil, aby upustil od kdysi vášnivé kritiky Donalda Trumpa, když v roce 2017 americký prezident zamýšlel postavit na mexické hranici neprodyšnou zeď.
Spanilá mise Manfreda Webera ve snaze přesvědčit tuniského diktátora, že evropská mantra „není uprchlík – není problém“ má ještě daleko ke stalinskému „není člověk – není problém“, s největší pravděpodobností skočila úspěchem po výtce sporným.
Svědčí o tom jeho poněkud obojaká slova, jimiž přesvědčuje posluchače, že řešení otázky uprchlické není jen v zájmu Evropy, ale i Tunisu, jde tu přece v případě Tunisu „o investice a pracovní příležitosti tvořící jeho budoucnost“.
Nejspíš spoléhá na to, že evropské investory sotva bude trápit pár nešťastných utečenců bloudících v poušti. Zkušenosti s Evropany v jiných afrických zemích tu domněnku jen potvrzují.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
