Jan Fingerland: Plíseň terorismu se vrací do Tuniska
Terorismus je jako plíseň. Dá se potlačovat, ale nelze ho zcela vymýtit. Když pro něj nastanou příznivé podmínky, objeví se znovu. Například teď právě v Tunisku. Zatím víme jen to, že člen stráže v přístavu na tuniském ostrově Džerba zastřelil svého kolegu a vzal si jeho munici. Poté zamířil k místní synagoze, kde zahájil palbu na tamní stráž.
Čtěte také
Dva její členy se mu podařilo zabít, plus další dva návštěvníky, pravděpodobně účastníky náboženské poutě. Shodou okolností se jednalo o bratrance, jeden přijel z Francie, druhý z Izraele.
Není to poprvé, co kdosi zaútočil na židovskou památku v Tunisku. Nejčastěji se mluví o velkém útoku pomocí cisterny v roce 2002. Vloni jeden muž pobodal stráž stojící u synagogy v hlavním městě Tunisu. Stráže u synagog, často dobrovolné, se staly zcela běžnou věcí, včetně těch pár zbývajících v arabském světě.
Velký odchod
Severní Afrika byla do poloviny 20. století domovem velkých židovských komunit, týkalo se to i Tuniska a specificky ostrova Džerby, kde dosud žije asi 1500 lidí hlásících se k judaismu. Před sto lety to bylo kolem sta tisíc, ale většina odešla kvůli antisemitským náladám a násilnostem, částečně do Izraele, částečně do Francie, protože severoafričtí Židé byli tradičně frankofonní.
Čtěte také
Podle informací z izraelského tisku se před několika týdny objevily informace o tom, že se tuniští Židé mohou stát terčem dalšího teroristického útoku ze strany radikálů. Mluvilo se ovšem také o tom, že i místní správa, policie a tisk se k tamním Židům chovají nepřátelsky.
Izraelští představitelé tuniským Židům údajně měli nabídnout přesídlení, i když není jisté, že o něj ti, kdo zůstali ve svých rodištích, opravdu stáli. Útok z úterního večera ale nepochybně jejich pocity ovlivní.
Napětí vyvolává i zlepšování vztahů arabských zemí s Izraelem a postupné přijetí židovské minulosti na řadě míst oblasti ze strany místních lidí – což vedlo k obnově každoročních poutí, jako je ta k synagoze na ostrově Džerba.
Špatné vyhlídky
Čtěte také
Setrvání alespoň malé části Židů v Tunisku souvisí s tím, že se ve srovnání s některými jinými státy jednalo o převážně tolerantní zemi a také relativně stabilní.
Tunisko bylo první zemí, kde se obyvatelé začátkem roku 2011 postavili diktatuře a pak se po celou následující dekádu snažilo o demokracii, právní stát i stabilitu. Do značné míry úspěšně. Je charakteristické, že v řadách Islámského státu v Iráku a Sýrii bojovalo mnoho Tunisanů.
Bylo to kvůli zvláštní kombinaci velmi neutěšených ekonomických podmínek v jejich rodné zemi, ale také současně relativním klidem, který v Tunisku panoval, zájemci o ozbrojený džihád museli odcházet na zahraniční bojiště. Tisíce jiných mladých Tunisanů odcházely ze země na sever, do Evropy, protože pro sebe neviděly východisko.
Čtěte také
Mnohé se teď bude měnit, protože v Tunisku proběhl nekrvavý převrat, který provedl prezident Kaís Saíd a začal budovat novou podobu autoritativního systému. Tunisko, stejně jako Súdán, nyní zmítaný bojem dvou generálů o moc, byly do nedávné doby posledními nadějemi arabského jara, nyní v obou případech už méně nadějeplnými.
Útok v turistickém centru je ovšem špatnou zprávou i pro současnou vládu, protože příjmy od zahraničních návštěvníků – v zemi bez fosilních paliv a s minimálním průmyslem – jsou velmi důležité a v období rostoucích cen potravin ještě důležitější.
Je tu ještě otázka pachatelů. Podle některých zpráv se k útoku přihlásila Al-Káida, kdysi organizace schopná útoků, jako byl ten na New York. Pod dlouhodobým tlakem se nerozložila, ale transformovala na velmi volnou síť místních buněk, které obvykle nejsou schopny větších operací, zejména ne v západních zemích.
I poslední útok v Džerbě, který provedl radikalizovaný příslušník stráže, nese známky nízkonákladového terorismu spíše než akce náročné na plánování, znalosti a finance.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
