Ivan Štern: Otto von Bismarck a evropská levice
Parlamentní volby ve Velké Británii a Francii mohly a určitě také vzbudily dojem, že se evropská levice navrací v nezměněné síle. Opět nabídne Evropanům to, co vždy nabízela a co konzervativní a už vůbec ne liberální pravice, není s to předložit: poměry nejen sociálně vlídné, ale vlídné především k těm nejbezbrannějším a nejchudším.
Čtěte také
Vyrojila se sice celá řada úvah, přesvědčených, že příčinou úspěchu levice není ani tak ona sama, jako většinový volební systém v obou zemích, přesto nelze přehlédnout nabídku, s níž na rozdíl od konzervativců přicházejí do veřejného prostoru britští labouristé.
Liberálním ekonomům vstávají vlasy na hlavě sotva zaslechnou, že britská levice chce kupříkladu výrazně zvýšit minimální mzdu. Před více než sto lety jim podobně vstávaly vlasy na hlavě, když začali spolu s kontinentálními socialisty prosazovat kolektivní vyjednávání.
Přesto právě ono dosáhlo historicky rovnováhy mezi prací a kapitálem a olámalo hroty takzvané třídní nenávisti. Podobně se to má i s minimální mzdou.
Čtěte také
Pokud mají labouristé v souvislosti s minimální mzdou na mysli inovativní ekonomiku, překypující výrobami s vysokou přidanou hodnotou, pak se opravdu vydali na správnou cestu. Řada novějších studií totiž dokazuje, že nízká mzdová hladina – neplést s průměrnou mzdou – vede ke zhloupnutí obyvatelstva a k postupnému úpadku ekonomiky.
Naopak ambiciózní minimální mzda podnítí růst mzdové hladiny do výše, kde zaměstnancům i zaměstnavatelům nezbývá než se doslova tvořivě překonávat. Zbytek jim zařídí neviditelná ruka trhu.
Nepoddajná Francie
Francouzská levice Nová lidová fronta se pojmenováním odkazuje na Lidovou frontu z 30. let minulého století. Tehdy měla za cíl zabránit nástupu fašismu, Francii reálně ohrožujícímu. Dosáhla sice svého, zhoubu komunismu však zachovala, neb komunisté byli její významnou součástí.
Čtěte také
Nová lidová fronta sice zbrzdila nástup fašizujícího Národního sdružení Marine Le Penové, avšak za cenu újmy na demokracii a oživení komunistické zhouby hlavně v podobě Nepoddajné Francie.
Oboje volby nejsou ani tak vítězstvím levice, spíš totální prohrou liberální i konzervativní pravice. Zapouzdřena v ideologické bublině, sází na neviditelnou ruku trhu a nedbá na skutečnost, že mnohá líbivá, anebo zdánlivě úsporná opatření ubližují těm nejvíc potřebným, jako jim příkladně ubližovalo nedávné Macronovo zdražení pohonných hmot.
Když německý kancléř Otto von Bismarck před říšským sněmem obhajoval první zákon o povinném zdravotním pojištění, proslavil se výrokem: V dnešní době je neúnosné, aby lidé umírali na banální nemoci jen proto, že si nemohou dovolit zaplatit si doktora.
Vymezil tak velmi přesně rozsah sociální politiky pravice, maje na paměti, že teprve ohled na nejbezbrannější a potřebné přináší do společnosti skutečnou rovnováhu a vytváří podmínky pro opravdový rozkvět kapitalismu.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
