Ivan Štern: Pravicová internacionála – noční můra, anebo fraška?

Čtěte také

Nečekanou šedou eminencí budoucí Evropské komise se zdá být italská premiérka Meloniová

Populisté nakonec ve volbách opravdu posílili. Dokonce pro ně měla slabost i nejmladší voličská generace. U ní se přitom tradičně očekává, že bude progresivistická a že představa příklonu k nahnědlým politickým hnutím ji spíš naplňuje ošklivostí, nikoli nadšením. Nicméně opak se tu stal pravdou.

Pochybnosti o možném zrodu pravicově extremistické internacionály se objevovaly už před volbami. A to nejen z hlediska teoretického.

Podle něho tato sebestředná hnutí, která si získávají voličské sympatie odmítáním politických kompromisů jako projevu špinavosti a pokleslosti demokratické politiky, těžko nalézají společnou notu. Navzájem se podobají pouze teatrálním odmítáním čehokoli, pokud takové odmítání táhne. Sama nemají v povaze nabízet alternativní východiska.

Obavy z rostoucího vlivu AfD v EU

I z hlediska praktického. Hnutí Marine Le Penové odmítlo ještě před volbami družit se s německým nahnědlým hnutím Alternativa pro Německo, protože si jeho místopředseda Krah pustil ústa na špacír vykládaje, že ne všichni příslušníci zbraní SS byli válečnými zločinci.

Čtěte také

Robert Schuster: Nejnovější aféry AfD odvádějí pozornost od skutečnosti, že strana chce Německo odstřihnout od Západu

Důvod ten byl pro Le Penovou důvodem zástupným. Spíš tu roli hrála obava z rostoucího vlivu německé Alternativy nejen na německé scéně, ale i na scéně evropské.

Jistou naději společného tmelu představovala italská premiérka Meloniová. Nicméně její touha vymanit se z Mussoliniho odkazu, na něhož ještě před lety přísahala, a stát se součástí slušné proevropské společnosti všem udělala čáru přes rozpočet.

Ivan Štern |foto:Vendula Kosíková

Na rozdíl od Le Penové, Alternativy, Orbána a Babiše odmítá pracovat pro Putina. Naopak stojí v čele států, které aktivně podporují Ukrajince v jejich spravedlivém boji.

Ti zbývající zmateně pobíhají kolem. Do představy akceschopné internacionály, ač se mnozí z nich stejně jako kdysi náš Kléma jezdí učit do Moskvy, jak víme, mají daleko. Naštěstí pro nás čas vzdělávání často tráví za školou.

Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost