Ivan Štern: Hrozba odstrašením zůstala

Ještě, než se vilniuský summit sešel, mnohý měl za to, že Ukrajina do Aliance bude pozvána přesně ve chvíli, kdy skončí její válka s Ruskem. A vida: nestalo se tak. Aliance se spokojila pro mnohého s nemastně neslaným závěrem, podle něhož se zavazuje Ukrajinu k členství pozvat, jakmile členské státy dospějí k závěru, že se naplnily jisté podmínky.

Čtěte také

Libor Dvořák: Jak si v očích světa stojí dva hlavní protagonisté války na Ukrajině

Fakt, že se tu neobjevuje zmínka o konci války, lze vyložit i tak, že většina členských států sdílí tiše přesvědčení, že válku nad Ruskem nejde vyhrát, nanejvýš je lze v jeho agresi zadržovat.

Optimistické předpoklady, že sankce Rusko položí na lopatky, se nejspíš nenaplňují, naopak začíná být zjevné, že ruské hospodářství má na to, aby válku živilo ještě mnoho let. Kdyby se nyní v usnesení Aliance objevila zmínka o konci války, byla by to jen nahrávka Putinovi, aby válečné úsilí přihříval ad infinitum.

Aliance uzavřela Balt

Podobně by se dělo, kdyby Aliance vymezila přesně podmínky, za nichž je připravena Ukrajině nabídnout členství, anebo kdyby vypracovala časový harmonogram jednotlivých kroků, vedoucích k přijetí, jak požadoval ukrajinský prezident Zelenskyj.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Pocitově je Ukrajina v EU i v NATO už dávno. Není jí to ale moc platné

I v takovém případě se většina členských států nejspíš obává, že Rusko v sobě vždy najde dostatek síly, aby zabránilo naplnění té či oné podmínky, anebo aby znemožnilo uskutečnění jednotlivých kroků ve vymezeném časovém harmonogramu.

Jediná zbraň, která Alianci zůstala, je nejistota, s níž se Rusové musí každý den znovu a znovu pouštět do konfliktu s ukrajinskými sousedy, bez vyhlídky na žádoucí obrat a jen s jedinou jistotou, že drtivá většina států Aliance nenechá svého chráněnce stran výzbroje a výstroje na holičkách. Už sám fakt, že pomoc Ukrajině přichází od jednotlivých států Aliance, a ne od Aliance jako takové, svědčí o tom, že se NATO brání tomu, aby je Rusové považovali za přímého účastníka konfliktu.

Nemyslím si, že jde o projev jakéhosi vykalkulovaného opatrnictví, jímž se naopak vyznačovalo odmítnutí Angely Merkelové pozvat Ukrajinu k členství do NATO v roce 2008, ale sázka na hrozbu odstrašením, na niž Rusové historicky dobře slyší.

Ivan Štern |foto:Vendula Kosíková

Mnohým nespokojencům totiž zmizela ze zorného pole skutečnost, že přijetím Švédska Aliance uzavřela Balt jako své vnitřní moře a kde naopak Rusové tahají za proklatě krátký konec. Severní křídlo posílily co do počtu sice dva malé národy, s nimiž ale pustit se do křížku zpravidla neblaze dopadne. Rusové mohou potvrdit.

A tak podstatné zůstalo. Hrozba odstrašením, na niž Rusové historicky slyší nejlépe.

Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost