Ivan Štern: Evropa potřebuje reformu, jen ji opět neuskuteční
Na Den Evropy, světíme ho každoročně 9. května, předstoupil německý kancléř Olaf Scholz před Evropský parlament. Prozradil mu vlastní představu budoucí podoby Evropské unie. Evropa by neměla usilovat o roli v koncertu mocností, jak si představuje francouzský prezident Macron, měla by se stát respektovaným a o rovnovážný vztah usilujícím partnerem kohokoli. Hlavně pak pro země Asie, Jižní Ameriky a Afriky.
Možná chtěl poslancům připomenout nedávnou dvojitou návštěvu francouzského prezidenta a předsedkyně Evropské komise v Číně. Zatímco čínský prezident Emanueli Macronovi dával najevo, že je jeho partnerem na srovnatelné úrovni, s paní Leyenovou Číňané zacházeli, jako by byla pouhým nechtěným přívěskem Macronovy delegace.
Čtěte také
Bylo zcela zjevné, kterak si neváží Evropské unie. Už dopředu vzkazovali Scholzovi, že jeho představa o roli, již by měla Evropa sehrávat ve světové politice, je jeho pouhým zbožným přáním.
S Macronem rovněž sehrávali divadýlko. A pokud Macron byť jen na vteřinku na ně naběhl, splnil to, co od něho čínská hlava státu očekávala.
Skutečnost, že Evropská unie není ve světové politice brána jako rovnocenný partner v duchu Scholzovy vize, nezpůsobuje ani tak malá ctižádost unijních politiků znamenat ve světě víc než dosud, ale hlavně jejich provinční nechuť vybírat ze svého středu ty, kdo je nejen převyšují, ale i představují záruku, že politickými postoji a odvahou dosáhnou oné žádoucí mety.
Víme, jak na to
Kolik se jen vedlo řečí o tom, jak významné bylo rozhodnutí mít společného ministra zahraničí. Nositele sjednocené evropské zahraniční politiky!
Čtěte také
A jaký je výsledek? První možný kandidát, který již svou osobností sliboval naplnění zmíněné představy, bývalý britský premiér Tony Blair, byl provinčně uvažujícími a vystrašenými evropskými politiky odmítnut a nahrazen člověkem, jehož jméno jste zapomněli, sotva se vám představil.
Scholz se dožaduje toho, aby rozhodování v Unii bylo pružnější. Cestu vidí v širším použití většinového hlasování namísto dnešního konsensu. Jednou z oblastí, kde by většinové rozhodování mělo nahradit konsensus, je zahraniční politika.
Tady si, alespoň v očích polské konzervativní europoslankyně Jadwigy Wiśniewské, naběhl na vlastní vidle. Paní Wiśniewská se obává, že za takových podmínek by mohla evropská zahraniční politika získat ráz politiky německé.
A jak nežádoucí může být ten ráz, byla svědkem na počátku války proti Ukrajině, kdy Němci politicky tápali, neschopni odpoutat se o dosavadní příchylnosti k agresivnímu Rusku. Paní Wiśniewské za pravdu dávám jen napůl. Scholzovy myšlenky byly rozumné.
Uvedené příklady používám jako ilustraci zjevných obav, že se dál Evropou ponese hlas: Evropa potřebuje reformu, jinak ve světě neobstojí. Víme sice, jak na to, jen se nám do toho jaksi nebude chtít pustit. Evropské provinční politice se totiž nezdá jakékoli riziko.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
