Ivan Štern: 1700leté soužití Němců s Židy

28. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Muž s kippou prochází berlínským Památníkem holocaustu. V některých čtvrtích města ale Židé svou identitu raději skrývají

Zní to až neuvěřitelně. Soužití Němců a Židů letos trvá už sedmnáct set let. Dokládá to edikt římského císaře Konstantina I. z roku 321. Svolil jím, aby Židé usídlení v Kolíně nad Rýnem mohli zastávat veřejné úřady.

Rok připomínající sedmnáctisetleté výročí hostitelskému sdružení 1700 let židovského života v Německu, zastoupenému předsedou Andrejem Kovacsem, pomohli v Kolíně nad Rýnem zahájit spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier, vrchní evropský rabín Pinchas Goldschmidt, izraelský prezident Reuven Rivilin a předseda židovského ústředí Josef Schuster.

Čtěte také

Spolkový prezident ocenil přínos židovské kultury. Jisté zneklidnění, při vzpomínce na útok na synagogu v Halle, v něm vyvolává trvalá přítomnost antisemitismu. Předseda židovského ústředí příčinu hledal v obecně nedostatečném povědomí o židovství.

Pesimismus obou mluvčích ředil vrchní evropský rabín. Zaznamenal v Evropě nespornou vlnu antisemitismu. Samo Německo ale ve vztahu k Židům popsal jako vzorový stát. Notoval si s ním izraelský prezident. Vyzdvihl zásluhu spolkové vlády, která se v minulých desetiletích účinně podílela na oživení židovského života.

Čtěte také

Předseda hostitelského sdružení s předchozími tvrzeními souhlasil. Od holocaustu, řekl pak pro rádio Deutschlandfunk, za posledních 76 let Německo zažilo cosi jedinečného: Umožnilo, aby židovský život rozkvetl do nynější rozmanitosti. Během roku to doloží řadou akcí nesených heslem, že není důležité jen prolévat slzy, ale i najít důvod, jak se společně zasmát. Dosáhne se tak potřebné empatie. S ní se mnohem snadněji čelí antisemitismu.

Židovské Německo

Je Německo opravdu v tomto smyslu vzorovým státem? Soudím, že ano.

Zcela otevřeně se vyrovnalo s nacistickou minulostí. Přiznalo si rozhodující odpovědnost za holocaust. Obrat dokládá i fakt, že na rozdíl od jiných evropských zemí, odkud Židé prchají, Německo naopak považují za bezpečný a vlídný domov. Není náhoda, že jejich počet proti původním 30 tisícům ještě v 70. a 80. letech minulého století vzrostl na nynějších 150 tisíc.

Hojně čtená a překládaná reportáž amerického novináře Tuvii Tenenboma Spím v Hitlerově pokoji líčí současné Německo jako zemi antisemitismem doslova prosáklou. Přesto si čtenář nemůže nevšimnout, že možná bezděky, možná i trochu proti vůli autora se tu čím dál silněji prosazuje poznání, že židovství a jeho problematika německým životem doslova prorůstá, a to rozhodně ne v záporné konotaci.

Ivan Štern

Pokleknutí německého kancléře Williho Brandta v roce 1970 před pomníkem povstání varšavského ghetta zaskočilo tehdy nejen samotné polské pohlaváry a celý evropský svět, ale zdá se, i když si toho možná mnozí už ani nejsou vědomi, zůstalo přítomné jako trvalá výzva v povědomí mnoha Němců dodnes.

Autor je publicista

autor: Ivan Štern
Spustit audio

Související