Ivan Hoffman: Ztracen v čase
Když si v noci ze soboty na neděli, přesněji v neděli ve dvě v noci Evropané všech národností, vyznání, politických orientací či barev pleti jednotně posunovali ručičky hodinek o hodinu vpřed, klidně jsem spal. Když si totiž všichni měnili čas v říjnu, nechal jsem hodinky, jak byly.
Nějak se mi nechtělo jít s davem. Předpokládal jsem, že nepotrvá dlouho a všichni se k mému času přidají. A to se taky teď o víkendu stalo.
Čtěte také
Střídání času jsem nikdy nepochopil. Když navíc ti, kvůli kterým se celá ta rošáda údajně dělala, totiž energetici, jednoho dne prohlásili, že se spotřebou energií kouzla s hodinkami v praxi nedělají nic, rozhodl jsem se, že ze sebe nenechám dělat pitomce.
Protože jsem ale střídání času nikdy nepochopil, udělal jsem ze sebe pitomce sám. Standardní středoevropský čas je totiž ten zimní. Zatímco tedy v zimě měli všichni hodinky nařízené správně, já jediný jsem půl roku žil ve lži!
Jde o princip
A teď budu v té časové lži dlít dalšího půl roku s ostatními, neučiním-li to, proti čemu jsem se vzbouřil, čili neprovedu-li tu ponižující manipulaci s ručičkami hodinek.
Čtěte také
Luxus života ve správném čase obnáší samozřejmě nutnost sledovat polovinu roku periferním zrakem hodinky těch ostatních. Z mého pohledu měli Evropané o hodinu méně, k čemuž jsem přihlížel zejména po ránu, abych netahal z postele někoho, s kým bylo cosi třeba domluvit.
Mé hodinky po celou dobu nikdo nezkontroloval, neboť práci jsem odesílal včas, dokonce v hodinovém předstihu.
Konec střídavého času odhlasoval předloni Evropský parlament. Členské státy Unie se ovšem neshodly, který čas zachovat, zda správný, anebo letní. A jelikož nyní mají všichni politici plno práce s přivykáním na covid, na čas už nemají čas.
Budu muset individuálně kousnout do kyselého jablka. Jde v každém případě o princip, ale musím rozhodnout, o který: Buďto preferovat správný čas, pak ale musím laborovat s ručičkami hodinek.
Nebo z principu nemanipulovat s ručičkami, ale smířit se s nesprávným časem. Je to zapeklitě komplikovaná volba. Možná nezbude než hodit si korunou.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.