Ivan Hoffman: Vývojnice
Poté, co jsem po převratu vyměnil fotoaparát za psací stroj, už nikdy jsem si doma nevyvolal film ani nezvětšil fotografii. Bakelitový tank na vyvolávání filmů ale stále mám a nevyhodil jsem ani zvětšovací přístroj, i když docela překáží. Nevyhodil jsem ale ani psací stroje, přesto, že je jasné, že s touto digitální dobou jsou nekompatibilní.
Není to ale tím, že bych byl preper, člověk připravující se na přežití po katastrofě, pro kterého je předvídatelná minulost alternativou k vratké současnosti.
Čtěte také
Nechávám si bakelitový tank na vyvolávání svitkových filmů a kinofilmů z pouhé nostalgie. Ať se ho zbaví někdo, kdo ho kdysi nebral denně do ruky.
S politickými stranami je to jako s tou bakelitovou vývojnicí. Jsou reliktem minulosti, ale špatně se opouštějí tomu, kdo je kdysi volil.
Bude to nostalgie po demokracii, co vede šest lidí z deseti, aby si vybírali ze stran, o kterých přitom vědí, že z nich už nebude žádný užitek. K čemu strana pro pracující, když je na polích a ve fabrikách kvapem nahrazují roboti?
A k čemu strana pro podnikatele, když je prakticky po soutěži, ze které vzešlo pár vítězů a mraky poražených?
Motorická paměť
Politicky se družit nemají zapotřebí altruisté ani egoisté. A zelenému byznysu je zelená strana jako mrtvému zimník, vypadá-li i bez ní budoucnost výnosně zelená.
S volební nostalgií se to přehání. Vhození hlasovacího lístku do volební urny, této rakve demokracie, je spíše občanským alibismem, než občanskou odpovědností za stav věcí veřejných.
Volbou politických stran se svobodný jedinec demokracie, ve smyslu vlády lidu, věru nezhostí. Symbolicky se jí zříká. Činíme tak mimoděk, v dobrém úmyslu, kterým je dlážděna cesta do pekla.
Do vývojnice se naexponovaný film navíjel ve tmě. Když zavřu oči, cítím, že prsty stále vědí, jak na to. Tisíce vyvolaných filmů se postaraly o motorickou paměť, která je mi k ničemu.
S bakelitovou vývojnicí je to jako s těmi politickými stranami. Bavilo by mne navinout do ní film, ale nedávalo by to smysl. Svět je jinde.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
