Ivan Hoffman: Těžká otázka
Když jsme před 55 lety nastoupili na střední školu v Praze na Červeném vrchu, vládl tam okupační chaos. Místo vyučování se stávkovalo čili debatovalo. Chtělo se od nás, studentů, abychom mysleli vlastní hlavou. Pamatuji si příběh, který nám coby téma diskuse vyprávěla profesorka češtiny.
Do obchodu s potravinami v okupované Praze vstoupil ruský voják. Měl hrst drobných, za které si chtěl koupit rohlíky. Byl to nenáviděný vetřelec, ale současně člověk, který měl hlad.
Čtěte také
Lidé ve frontě mlčky čekali, co prodavačka udělá. Ta chvíli váhala a pak vojákovi podala rohlíky. Když se za ním zavřely dveře, sesypali se lidé na prodavačku a zahrnuli ji zlostnými výčitkami.
V debatě tenkrát zaznělo všechno možné. Někdo měl prodavačce za zlé, že okupanta nevykázala z krámu. Jiní soudili, že prodavačce nelze vyčítat soucit. Další konstatoval, že úkolem prodavače je prodávat, a ne řešit politiku. A někdo se podivoval, kde ruský voják přišel ke korunám.
Navlečen do špatné uniformy
Na čem jsme se ale shodli, byla kritika přihlížejících. Když se mohli vyjádřit, říct ruskému vojákovi „pro okupanta tady není nic na prodej“, mlčeli. Být za hrdiny, když bylo po všem, nám přišlo jako pokrytectví a zbabělost.
Čtěte také
Byla to diskuse, kterou učitelka pouze moderovala. Neřekla nám, jak se prodavačka měla správně zachovat. Neřekla nám, co si máme myslet. Ani neřekla, co si myslí ona. Té těžké otázce nás nechala napospas. Nikdo jí to neměl za zlé. Nikoho nenapadlo si stěžovat, že zamlčela pravdu, neboť těch se nabízelo několik.
Nesvedu už vylovit z paměti, zda jsem tehdy ve studentské diskusi plísnil prodavačku, anebo ji hájil. Podstatná je ta těžká otázka, kterou mám stále za otevřenou.
I kdybych znal více detailů, byl podrobně obeznámen se souvislostmi a nejlépe zažil ten příběh na vlastní oči, vždy by tu byl problém, jak nevidět v člověku člověka. Jak odmyslet lidskost u bližního, navlečeného do špatné uniformy.
Být já tou prodavačkou, s dnešní životní zkušeností bych podal hladovému člověku rohlík, ale nevzal bych si od okupanta peníze. A reptajícím zákazníkům bych pak odsekl, že mi můžou políbit šos. Anebo tak něco.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
