Ivan Hoffman: Podávání rukou
Francouzskému publiku se pranic nelíbilo, že ukrajinská tenistka nepodala ruku soupeřce ze sousedního Běloruska. Podání ruky po zápase je rutinní formalita, je to sportovní gesto. Naproti tomu nepodat ruku bylo v daném případě gesto politické.
Kuriózní na tomto příběhu je, že běloruská tenistka si nejprve myslela, že publikum bučí na ni, tedy že se jedná o bučení politické, na podporu Ukrajiny. Pak jí došlo, že publikum neřeší politiku, ale nesportovní chování její soupeřky.
Čtěte také
Umím se vžít do pocitů té poražené Ukrajinky, protože jsem kdysi řešil stejnou situaci. Přesně před padesáti lety, v roce 1973, jsem prohrál šachovou partii s Rusem. Bylo to na vojně, náš útvar měl družbu s okupanty.
A dostali jsme rozkaz sportovně se s nimi utkat v různých disciplínách. Zatímco ale Ukrajinka v soupeřce neviděla tenistku, nýbrž Bělorusku, které se ruka nepodává, já jsem ve svém soupeři viděl spíše šachistu než ruského okupanta. A nepodat ruku šachistovi, navíc lepšímu, by bylo trapné.
Vyčistit si hlavu
Samozřejmě jsem se riziku podávání ruky mohl vyhnout. Mohl jsem simulovat nemoc anebo nepřiznat veliteli, že hraju šachy. Jenomže touha porazit Rusa zvítězila. I Ukrajinka se mohla vyhnout dilematu s podáváním ruky. Nemusela proti nepřítelkyni hrát.
Čtěte také
Dost možná si ale také vlastenecky předsevzala vyhrát. Na rozdíl ode mne, amatéra, pak hrála o peníze, a to nemalé. Profesionálně dělala to, co ji živí, co má svá nepolitická sportovní pravidla a s čím se pojí i nepsané gentlemanské zvyky, jako je podávání rukou.
Pokud Marata Kosťuková nepodala ruku Aryně Sabalenkové, která je v živém žebříčku WTA momentálně nejlepší hráčkou na světě, co asi udělá, bude-li proti ní stát na druhé straně sítě šestnáctiletá Mirra Andreeva, ruský zázrak, který kosí starší skvělé hráčky, jako by se nechumelilo?
Bude nepodání ruky děcku vypadat jako politické gesto? Anebo si o ní diváci pomyslí, že neumí prohrávat, navíc s teenagerkou? Špičkový tenis není jenom o precizních úderech, o kondici a taktice. Je také o hlavě. Vyčistit si hlavu od politiky není na škodu. Myslím, že kdybych si tenkrát před padesáti lety vyčistil hlavu od nenávisti, třeba bych toho Rusa porazil. Měl jsem bílé a hrála se má oblíbená španělská hra.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
