Ivan Hoffman: Tajemní uprchlíci
Strach z toho, že Česko zaplaví vlna uprchlíků, se sice nezakládá na reálné zkušenosti, nicméně samotný strach se stal realitou.
K tomu, aby se společnost bála invaze cizí, nepřátelské kultury, není třeba trauma z osobního kontaktu s běženci, zcela postačuje pustit si televizi a začíst se do internetových diskusí.
Ve chvíli, kdy strach veřejnosti z uprchlíků zaregistrují politici, stanou se uprchlíci politickým problémem. Politickou agendu totiž neurčuje realita, nýbrž veřejné mínění.
Problém s tajemnými uprchlíky, kteří k nám nepřijíždějí, pouze výjimečně jednotlivě projíždějí, je dvojí. Nechceme je tady, ale současně nechceme o sobě slyšet, že jsme bezcitní, že nám je cizí neštěstí ukradené.
Naši politici tuto komplikaci řeší odmítnutím povinné solidarity, která by z titulu povinnosti žádnou solidaritou nebyla, a dobrovolně se hlásí k solidaritě výběrové, selektivní a omezené. Nebudeme pomáhat těm, kteří mají největší problém, nýbrž těm, se kterými budeme mít nejmenší problém.
Patříme k zemím, ze kterých se běžně prchá, či odchází za lepším, ale nejsme cílovou zemí uprchlíků. Ti vždy míří tam, kde jsou vnímáni jako oběti, kterým je potřeba pomoci.
My jako oběť většinově vnímáme sami sebe, máme za to, že nám je třeba pomoci před záludnými uprchlíky, a to i v případě, kdy jaksi nepřicházejí.
Proč nemáme pocit, že jsme někomu dlužni solidaritu, které se kdysi dostalo nám? Předně jsou vzpomínky na dobu, kdy se od nás emigrovalo na Západ již hodně vybledlé. Pak je zde opomíjená skutečnost, že ti co zůstali doma, hleděli na emigranty přes prsty.
Emigrant byl za prospěcháře, co si jde za svým, nikoli chudákem a už vůbec ne hrdinou. A je zde ještě jeden důvod averze k uprchlíkům. Chybějící představivost. Neumíme se vžít do pocitů zoufalce, který nemá budoucnost anebo mu dokonce jde o život.
Pouze chudý mívá porozumění pro chudé, pouze trpící bývá citlivý na utrpení druhého. Neodmítáme uprchlíky proto, že je nám špatně. Nechceme je proto, že je nám dobře. Ne že bychom se nechtěli dělit. Prostě nevíme, proč bychom se dělili. Nedává nám to smysl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
