Ivan Hoffman: Staré dobré časy
Doputoval ke mně od přítele e-mailem odkaz na esej Václava Bělohradského „Svět včerejška: rekviem.“ Čtu si to už potřetí, protože mám pocit, že mi Bělohradský odpovídá na otázku, kterou si často kladu poslední dobou, totiž co by asi na dnešní svět řekli, kdyby ještě žili, Milan Šimečka, Petr Příhoda, Miro Kusý, Ludvík Vaculík, Petr Uhl či Mirek Zikmund.
Byť byli každý svůj a názorů různých, soudím, jak jsem je měl štěstí poznat, že by to rekviem Bělohradskému všichni podepsali.
Čtěte také
Bělohradského povzdech nad zmarem největší šance našich životů, kterou přinesl konec bipolarity a jež spočívala v možnosti ustavit multipolární správu světa, není pouze povzdechem filosofa. Bělohradský je současně tím Valéryho básníkem, který v těžké době lidstva kdesi v ústraní navléká na tenkou nit korálky slov.
O minulosti, která ztratila budoucnost, pojednává Bělohradský s nadhledem. Věcně účtuje s mýty, kterými byl včerejší svět determinován a křiven. Zvláštní na tom ale je, že minulost klamu zbavená se ze vzpomínky vynořuje v jakémsi nostalgickém retro stylu.
Život po životě
Čtěte také
To, za čím se člověk odjakživa notoricky ohlíží, jsou „staré dobré časy“. Vždy se ohlížíme za minulostí, kdy „svět byl ještě v pořádku“. Vtip je v tom, že staré časy bývají dobré až dodatečně. To, s čím se potýkáme v přítomnosti, co nás zlobí, rozčiluje, co nám nevyhovuje a překáží, musí skončit jako veteš v propadlišti dějin, abychom to po letech, z odstupu, revizionisticky shledali cenným. Škoda je jenom toho, co je nenávratně pryč.
Bělohradského rekviem za světem včerejška je profánní liberální modlitbou za spásu duše zemřelého, přičemž nebožtíkem je Evropa.
I filosof může věřit v život po životě a v deindustrializovaném skanzenu, na který se změní pyšný starý kontinent, možná ta křehká duše Evropy nakonec spásy dojde. A je-li v nostalgii za minulým cosi zákonitého, nezbývá, než navzdory vší aktuální skepsi připustit, že na současný evropský nevkus, rozvrat a úpadek budou v budoucnu naši potomci pohlížet jako na staré dobré časy, kdy svět byl ještě v pořádku.
Autor je komentátor Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
