Ivan Hoffman: Rybí volba
V jezírku se nám přemnožily ryby. Minulou zimu přežili čtyři karasové, respektive karasky z původních třinácti. Jejich početné potomstvo, čítající nyní možné dvě tři stovky kusů, nemělo žádného přirozeného ani nepřirozeného nepřítele. A tak potěr rost a rostl, až přestal být roztomilý, neboť čeho je moc, toho je příliš. Situaci, kdy by jezírko připomínalo káď vánočních kaprů, jsme se rozhodli předejít inzerátem.
Nabídli jsme v něm karasy za symbolickou cenu, neboť smyslem prodeje není na rybách vydělat, nýbrž se jich zbavit.
Čtěte také
Brzy se ozvali zájemci. Požádali jsme je o trpělivost s tím, že čekáme, než dorazí z e-shopu zakoupený podběrák. Když nakonec dorazil a začali jsme lovit, k našemu překvapení se ryby rozprchly a zmizely v hlubině.
Až po této zkušenosti jsme se začali pídit po způsobu, jak dostat ryby z vody. Místo know-how jsme pak našli veselou diskuzi bezmocných amatérských rybářů, co jsou karáskům pro legraci. A došlo nám, že inzerujeme cosi, co máme i nemáme, neboť to neumíme chytit, čímž jsme pro legraci i potenciálním kupcům.
Upřednostňovat jisté před nejistým
Ryby zjevně nevědí, že nechat se chytit je v jejich životním zájmu. Prostředí, na které uvykly a ze kterého se jim nechce pryč, se v zimě pod ledem stane toxickým, k čemuž vedle tlejících rostlin přispěje i jejich vylučování.
Čtěte také
Tak to alespoň slýcháme od lidí, kteří mají s úhynem ryb v jezírku zkušenost. Naše ryby ale mají vlastní hlavy. Volí raději zůstat než nechat se vylovit podběrákem a zavléct do neznáma.
Nakonec se nám podařilo polapit několik méně hbitých jedinců, ale nic to nemění na nezbytnosti akceptovat rybí volbu. Konec konců upřednostňovat jisté před nejistým, nepodstupovat dobrovolně riziko anebo lpět na svobodě, to nejsou pouze rybí priority.
Člověk většinou volí stejně. Stěhuje se zpravidla, jen když musí. Novou práci si hledá, když přijde o tu starou. A nelibě nese, když na něj někdo líčí sítě, byť se přitom zaklíná vyšším anebo zcela přízemním dobrem.
Ryba ví, že člověku se nedá věřit. Jednou rukou ji krmí a v druhé třímá podběrák. Kde je přitom garance, že místo v jiném jezírku neskončí v nějakém titěrném akváriu, anebo že nezemře po cestě?
Nakonec si nejsem jist, zda to byl dobrý nápad. Stát se rybím převaděčem, co za úplatu zprostředkuje migraci. Anebo dokonce otrokářem, co za úplatu vydá svobodné tvory do zajetí? Hrozná představa!
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
