Ivan Hoffman: Prezident Havel

Před tím, než občané vyslechli jeho památný první prezidentský novoroční projev o tom, jak naše země nevzkvétá, vystoupil Václav Havel 16. prosince v Československé televizi. A právě tuto jeho řeč stojí za to si připomenout, chceme-li porozumět Havlovu prezidentskému paradoxu.

Tehdy 16. prosince se Václav Havel představoval občanům, kteří ho znali z revolučních tribun, ale pokud neposlouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, nevěděli, o koho se jedná.

Hned zkraje Václav Havel řekl: „Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socia­lismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži.“

Čtěte také

Ve stejném projevu pak Havel uklidnil občany ohledně budoucnosti oznámením, že „Promyšlený kon­cept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se možná někteří z vás obávají, připravovaly desítky dobrých lidí, mezi nimiž bylo mnoho komunistů, mnoho bývalých komunistů i nestraníků.“

Havlovi kritici mají zmíněné citáty za důkaz, že Havel občany podvedl a zradil, neboť v rozporu se svými sliby obnovil kapitalismus a s ním přišly sociální otřesy, nezaměstnanost, inflace a jiné problémy. Ve skutečnosti byl ale Václav Havel naprosto upřímný, řekl, v co věřil. A neměl křišťálovou kouli, díky které by se vyvaroval zmíněných politicky sebevražedných výroků.

Václav Havel|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Jako prezident napsal Václav Havel dlouhou řadu projevů, ve kterých už se žádných neobratností nedopouštěl. Státnicky vyzdvihoval pozitiva, naznačoval neduhy, které je třeba řešit a posiloval v občanech naději, že jdou správným směrem a budoucnost mají ve svých rukou, i když to stále méně byla pravda.

Nebýt toho projevu z 16. prosince 1989, kdy byl ještě Václav Havel nepolitickým politikem ze svých disidentských esejí, Havlovo prezidentství by splývalo v obligátní politickou šeď. Tím, že jako prezidentský kandidát nesplnitelně slíbil lidem něco lepšího, než byl kompromitovaný socialismus a překonaný kapitalismus, stalo se Havlovo prezidentství dramatem a tragédií.

Havlova vize sebevědomé občanské společnosti, která se díky lásce ke svobodě stane vzorem a inspirací Evropě a světu se nenaplnila. Oběť, kterou přinesl svým vstupem do politiky, byla přísně vzato zbytečná. To ale není důvod vzpomínat na Václava Havla ve zlém.