Ivan Hoffman: Obava o demokracii
Podobně jako léky má i demokracie nežádoucí vedlejší účinky. A stejně jako u léku zvažujeme, zda benefity jednoznačně převyšují rizika, ptáme se u demokracie, zda nám stojí za to, vidíme-li, jak je zneužitelná.
Jakmile je třeba demokracii bránit, místo toho aby nás demokracie bránila, aktuálně před radikály, extremisty a teroristy, něco je špatně.
Čtěte také
Ukazuje se, že nežádoucím vedlejším účinkem liberální demokracie je naivita. Například představa, že lze žít v míru pod jednou střechou s lidmi, kterým demokracie nic neříká, anebo je jim dokonce z duše odporná.
Když se ohlížím za časy, kdy jsme zde měli ještě demokracii lidovou, měla rovněž nežádoucí účinky, nicméně naivita mezi ně nepatřila. Lidová demokracie byla ostražitá ke všemu, co bylo cizí, nekompatibilní s vládnoucí ideologií, která si ošklivila sociální nerovnost, náboženství, anarchii a také cokoli, co by potenciálně bylo konkurencí socialismu.
Díky té někdy až obsedantní ostražitosti režimu se zde kromě nás nemohl příliš nadechnout ani žádný islamista, anarchista či kapitalista.
Pohár trpělivosti přetéká
Rozdíl mezi lidově demokratickou nudou a liberálně demokratickou divočinou budí pochybnost, zda mají tato rozdílná pojetí demokracie vůbec něco společného. Minimálně ale mají společné občany a ještě ty nežádoucí účinky.
Čtěte také
Vždy jsem si říkal a říkám si dodnes, že ideální demokracii bez negativních vedlejších účinků jsme dosud nenašli. Ukázalo se ale, že některých důsledků liberálně demokratické naivity jsme coby oběti lidově demokratické ostražitosti dodnes ušetřeni.
Horliví islamisté u nás na rozdíl od Francie neuřezávají učitelům hlavy, party islámských mladíků nedemolují kostely, jak je tomu ve Vídni. Jediné rozumné vysvětlení, proč u nás demokracii neohrožují náboženští fanatici, vyzbrojení noži či výbušninami, je to, že je tady dosud nemáme. Ani po otevření hranic si k nám za posledních třicet let nenašli vztah.
Buďto pro ně nejsme dost liberální, anebo nejsme dost štědří a naivně vstřícní.
Jak na západ od nás roste napětí mezi původní populací a lidmi s kořeny odjinud, integrace vázne a pohár trpělivosti přetéká místním i příchozím, liberální demokracie zákonitě chřadne. Lék na její neduhy není ani ve fázi testování. Západ nebránil demokracii, když ještě šlo řešit nákazu konzervativně.
Teď je každá rada drahá. Snad by Francouzi či Rakušané mohli zkusit terapii demokracií lidovou. Autoimunitní alergii na lidská práva zastavit transfuzí práv občanských. Ale kdo ví, zda i na to už není pozdě.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
