Ivan Hoffman: Jabloně a nesvoboda
Takto na podzim, když se ohnou větve pod váhou jablečné nadúrody, každoročně nejprve předstírám, že to nevidím. Pak ale pokaždé cítím to Vaculíkovo: „Jabloň se dívá!“
Nakonec nezbývá, než část jablek natrhat do sklepa. A co spadne, posbírat, umýt, nadrtit a vylisovat. Při mytí křehnou ruce, při lisování bolí záda a je-li na to člověk sám, nemá to konce.
Čtěte také
Sklizeň v éře nesvobody se musí odpracovat stejně jako před covidem. Letos se ale povzbuzuji, že čerstvá šťáva prospěje imunitě a tím zvýší šanci na přežití. Burčák pak životodárně vymění krev. A s calvadosem je tomu jako se slivovicí, kudy teče, tudy léčí. Ale hlavně, zaměstnat se prací je rozumnější než jít si na nedostatek práce stěžovat do Prahy.
Zpracovávat doma na koleně úrodu je ekonomický nesmysl. Ten, kdo kdysi sadil jabloně v našem sadu, ale nemohl tušit, co globalizace jednou provede s jeho vesnicí. Sadit ovocné stromy vypadalo jako dobrý nápad. Přihlíželo se k tomu, jaké odrůdě se zde bude dařit, nikoli k tomu, jakou konkurenci zdejšímu jablku jednou z druhého konce světa dovezou obchodníci.
Zasadit škodolibě
A koho by kdysi napadlo, že na sklizeň nebudou lidi? S příchodem svobody ovšem práce na vsi ztratila smysl. Všude dobře, tak co tady, řekla si svobodná venkovská mládež a odešla do města.
Čtěte také
Jak ale letos na vesnici dorazila nesvoboda, jabloně pookřály. Sklizeň se stává terapií a šťáva má najednou nečekanou přidanou hodnotu. U práce s jablkem čas běží jinak než loni. Není kam spěchat. Jabloně těší, že nezdržují. Z loňských potížistů se stali parťáci do nepohody. A něco mi říká, že s tímto starým jablečným týmem ještě ujdu životem kus cesty.
Zlehčování covidu značnou částí veřejnosti dává tušit, že svoboda na obzoru není ani náhodou. Pokud jsme ještě loni plánovali sázet na pozemku už jenom neovocné stromy a keře, neboť u nich do budoucna nehrozí práce, teď si říkám, že jabloň je logickou investicí do nesvobody. Přijdou generace, kterým se jabloně budou hodit. Zasadit jich škodolibě několik pro ty, kteří na svět teprve přijdou, ničemu neuškodí. Práce jim jedině prospěje!
Autor je komentátor Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
