Ivan Hoffman: Lídina knížka

11. listopad 2020

Knížku vzpomínek Lídy Rakušanové Svobodná v Evropě jsem nejprve četl na monitoru počítače, když mne vydavatel letos v srpnu požádal o doslov.

Když teď v ruce držím regulérní papírovou knihu, jsem sice ochuzen o moment překvapení, ale nevadí mi to. Jsem totiž ten typ čtenáře, který čte pro jistotu už jenom přečtené knihy.

02236829.jpeg

​Z tohoto Lídina ohlížení se přes rameno mám pocit, jako když se někdo obětuje za kolegy, za přátele a dobré známé a odvede i za ně práci, na kterou si nenašli čas. Když totiž vzpomínáme, nikdy nevzpomínáme jen na sebe. Vzpomínáme na lidi, kteří nám vstoupili do života.

Jsme svědky jejich existence, naše paměť je médiem, do kterého promítli svá slova a činy. Evidencí toho, co se stalo a co se řeklo, dáváme minulosti smysl a možná i činíme minulost součástí budoucnosti.

Říká se, že se člověk nemění. Současně ale platí, že v životě čelíme i výzvám, na které nejsme připraveni a tomu, kdo neumí plavat, logicky hrozí, že se vhozen do vody utopí.

Lídino celoživotní evropanství

Aby se člověk neutopil, musí mít schopnost adaptovat se na novou situaci. Zůstat sebou tak, aby to fungovalo i v jiném prostředí či v jiné epoše či jiném režimu. To je případ Lídy, ale také případ lidí, které potkávala v exilu, anebo těch, kteří si exil nosí v sobě, protože se nesmíří s nedůstojnou realitou.

S Josefem po příjezdu do Německa, 1968

Myslím si, že to, čím knížka vzpomínek Lídy Rakušanové drží pohromadě, je laskavost. Lída se ve vzpomínce na některé lidi i zlobí laskavě, protože to jinak neumí. Je to cenná výhoda u novinářky, která chodí s kůží na trh a říká i věci, které u nás hodně lidí zvedá ze židle.

Líbí se mi Lídino celoživotní evropanství, na kterém trvá, i když unijní myšlenka zrovna není v kurzu, a s respektem sleduji, jak reflektuje to dobré v česko-německých vztazích i tehdy, když publikum poptává spíše nevraživost.

Lída Rakušanová je profesionálka, ale vzpomínky jsou žánrem, který si žádá něco víc, než že je autor skvělým stylistou. Literární vzpomínka není pouhým konstatováním. Je interpretací prožitého, je spíše komentářem než rešerší.

Ivan Hoffman

To, o čem Lída píše, je životní drama. Komentuje ho ovšem s nadhledem, který vzpomínce sluší. Pro nás, kteří s Lídou sdílíme stejný svět, je tato její knížka literární událostí faktu a k tomu ještě vítaným pohlazením na duši v těchto neveselých časech.

Autor je komentátor Deníku

autor: Ivan Hoffman
Spustit audio