Ivan Hoffman: Happy end kočičí
Někdy před měsícem nás opustila kočka. Nebyla vlastně naše, vybrala si nás, když loni na podzim hledala bezpečné místo, kde by porodila koťata.
Když jsme ji s potomstvem objevili v hospodářském stavení, vzali jsme tu situaci na vědomí, ale o přátelství nemohlo být řeči. Jednalo se o tvora divokého, který si od nás držel odstup.
Čtěte také
Jelikož nejsme milovníky koček a upřednostňujeme život se psy, ocenili jsme, že nás ve své samostatnosti nepotřebuje.
Koťatům jsme ovšem začali nosit na přilepšenou kozí mléko a později i granule, aby náhodou nestrádala, než se zdokonalí v lovu. Na rozdíl od své matky u nás zdomácněla a nechají se pohladit. I když se občas některá z těch mladých koček zapomene u myší díry a zmešká lehkou snídani či večeři, vědí, že jsou u nás doma.
Zdálo se, že si ty tři mladé kočky a kocourek ani nevšimly, že osiřely. To spíše nám bylo nečekaně líto, když jejich matka bez vysvětlení odešla. Bránili jsme se tomu, abychom to brali osobně, jako nevděk, a klonili jsme se spíše k vysvětlení, že ji na potulce srazilo auto, že ji ulovil agresivní pes anebo narazila v lese na frustrovaného myslivce.
Zušlechtěni utrpením
A vzpomněli jsme v dobrém na její chladnou eleganci pokaždé, když se nám její děcka vlezle pletla pod nohama ve vidině nějaké laskominy.
Čtěte také
Pak přišla koronavirová krize se spoustou smutných zpráv z celého světa. A v atmosféře, kdy svět obchází smrt, všichni kvůli vysoce nakažlivému viru omezují sociální kontakty a strádají v izolaci, se z ničeho nic ta kočka, kterou jsme dávno měli za mrtvou, vrátila. Stála zubožená opodál, koťata ji obklopila a postupně se s ní vítala.
Když se pak pohnula, viděli jsme, že nenašlapuje na přední nohu. Ukázalo se, že ji má nenapravitelně zmrzačenou.
Vím, že to nezní jako happy end. Když jsme ale vyhladovělou tulačku nakrmili, zesílila. Už vypadá na třech jistější a dokonce svižně vyběhne po schodech na půdu.
Nevíme, čím si prošla, čemu unikla, z jakého úrazu se vylízala. S jistotou víme jen to, že když jí bylo nejhůř, věděla, že u nás má dveře otevřené, že s námi může počítat.
Je to dojemné. Když se jako sfinga vyhřívá v jarním slunci, vypadá jako někteří lidé po katastrofě, kteří jsou zušlechtěni utrpením. Je to statečná, hrdá holka, říkáme si.
Dokázala se poprat s nepřízní osudu a má náš respekt za to, že neskuhrá.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
