Ivan Hoffman: Starý nový čas
K čemu bylo dobré měnit ze soboty na neděli čas? Kdyby se tak nestalo, sotva bychom si toho povšimli.
Určitě by nenastal chaos na hranicích. Neochromilo by to prázdné nádražní haly, ani mrtvé letecké terminály.
Čtěte také
Vzít nám hodinu v karanténě byla čirá marnost, když nebyl důvod si přivstat do školy či do práce z domu. Kdyby nám v sobotu pan Prymula řekl, ať své hodinky z psychohygienických důvodů necháme, jak jsou, bez reptání bychom to akceptovali. A vláda by za to měla spíše palce nahoru.
Za letní čas, který podle energetiků nic neušetří, podle ekonomů nikoho neobohatí a podle zdravotníků spíše škodí, letos nejspíše vděčíme tomu, že máme vážnější problémy, než je tato prkotina, kterou jsme napříč Evropou vášnivě řešili, když ještě nešlo o život. Není čas dávat do pořádku čas, neboť máme s časem vážnější problém. Tušíme, že se ho nedostává.
Přejme si nevědět dne a hodiny
Pokud nám snad lidé umírající v Číně připadali daleko, pak mrazivé zprávy z Itálie či Španělska, kde lékaři v kolabujících nemocnicích řeší, koho nechat uměle dýchat a koho odpojit od přístroje, přicházejí ze sousedství.
Čtěte také
Mine nás nejhorší? Získali jsme rychlou prevencí čas? Anebo byla reakce, která někomu připadala předčasná, ve skutečnosti pozdní? Takto se ptáme v tichu před bouří, v jakémsi bezčasí, kdy ještě platí starý čas, toho času letní.
Z nedalekého hřbitova za naší obcí slýchám ráno, v poledne a navečer zvonění. Odměřuje čas, ve kterém se snažíme stihnout, co před nás život navršil. Moderní člověk dávno zapomněl, že to zvonění bylo kdysi zavedeno, aby našim křesťanským předkům připomínalo krátící se čas zbývající do posledního soudu. Beru to zvonění osobně.
Dosáhl jsem věku, kdy by mne dnes v Madridu odpojili od plicní ventilace, neboť potřebnější jsou mladší. Myslím v takové situaci na Oscara Wilda a nápis na jeho náhrobku: „Čekal jsem to, ale ne tak brzy!“ Přejme si luxus nevědět dne a hodiny. A važme si svého času bez ohledu na to, jak je pitomě letní.
Autor je komentátor Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
