Ivan Hoffman: Zkušenost dočasnosti
Zkušenost s pandemií zažíváme na vlastní kůži poprvé. Pokud ale jde o zkušenost s dočasností, tu mají dříve narození uloženou v paměti nezapomenutelně.
Dočasnost je iluze. Když se semele něco zásadního, co společnost vytrhne z normálu, do starých kolejí už se život nevrátí. Bylo tomu tak po okupaci vojsky našich spojenců z Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
Čtěte také
Zatímco okupanti východoněmečtí, polští a maďarští zde pobyli krátce, Rusové zůstali dočasně. Dvacet let.
I když se procesu, který konzervoval dočasnost, říkalo normalizace, normalitou se už stávalo něco jiného, než co bylo násilně přerušeno. Když se lidé probrali z šoku a z ulic, ve kterých mávali prapory, se vrátili do práce a my mladší do škol, 60. léta byla pryč a už nám je nikdo nevrátil.
Dnes kvůli agresivní virové nákaze kolabuje sofistikovaný systém, který vzhledem k jeho komplikovanosti a globální propojenosti držel pohromadě díky náročné logistice, byrokratickým restrikcím a regulacím.
V dočasném režimu
Čtěte také
Právě ta komplikovanost stávajícího světového řádu vytvářela iluzi, že k němu není alternativa, ani žádný významný prostor pro zjednodušení či korekci. Věřili jsme zkrátka, že sedíme ve vlaku, ze kterého nelze za jízdy vystoupit.
Teď ovšem ten vlak s námi stojí. Sedíme na sedadlech a hledíme z oken, za kterými se krajina nehýbe. A cosi nám říká, že až se to rozjede, bude to už jiný vlak. Například proto, že nás dnešní zkušenost učiní jinými pasažéry.
Řada komentátorů pracuje s hypotézou, že dočasná stagnace představuje komplikaci, se kterou nezbude, než se vypořádat. V tom stojícím vlaku setrvačně míní, že pokrok nelze zastavit, že není cesty zpět, že civilizovaný člověk realizující se ve volnočasových aktivitách se už nevrátí k práci, anebo že ve fatálně propojeném světě se už nelze izolovat.
Proti představě, že nás pandemie vytrhla z globální blahobytné idyly, jakou lidstvo nepamatuje, je zde ovšem i opačný pohled. Totiž že kolabuje kontroverzní globální projekt, který se octnul ve slepé uličce, vykazoval řadu poruch, neduhů a deviací, kterých je žádoucí se u příležitosti krize vyvolané pandemií zbavit.
V tomto dočasném režimu máme v karanténě luxusní příležitost v klidu promýšlet, co nám krize vyjevuje jako praktické pro život a o čem nám prozrazuje, že toho není a nejspíše ani nebylo třeba.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.