Ivan Hoffman: Člověk jako Černý Petr
Příběh údajně kurdských migrantů, kteří si to namířili do Německa přes Bělorusko, kam se museli dostat přes Turecko, Rusko či Ukrajinu, a kteří teď řeší, jak přejít Polskem, připomíná karetní hru s černým Petrem, kterého nikdo nechce, a ve které jde o to, na koho zbude.
Dobré řešení tato situace nemá. Němci už, zdá se, mají migrantů víc, než chtěli. A hra, ve které černý Petr vždy nakonec skončí u nich, je pochopitelně nebaví. Fér by bylo, kdyby s černým Petrem v ruce občas prohráli i jiní hráči.
Čtěte také
Třeba Bělorusové anebo Poláci. Černým Petrem je ale člověk, který má vlastní hlavu. Ví, kam jde, a smířit se s Běloruskem či Polskem odmítá.
Z celé komplikované problematiky uprchlictví a migrace jsme nejcitlivější na moment, kdy se proud černých Petrů zastaví před zátarasem z ostnatého drátu. Máme na výběr, zda na ně pohlížet jako na nezvané hosty, anebo se nad nimi ustrnout jako nad bližními v nouzi.
A rovněž se můžeme pohoršovat nad těmi, kdo poutníkům do cesty rozvinuli žiletkové pletivo, anebo kritizovat ty, kdo k tomu pletivu migranty vyprovodili.
Naše migrující duše
Hlavní pozornost by přitom měla patřit černému Petrovi. Filozoficky vzato má něco z něj v sobě každý. Být nechtěným, nemusí člověka potkat pouze na cestě mezi cizími.
Čtěte také
A existuje mnoho legitimních pohnutek, pro které člověk riskuje naději v nejistotě před jistotou v beznaději. Jediným bezpečným domovem je pak mimochodem beztak pouze naše migrující duše.
Když vidím ty černé Petry překonávající zátarasy anebo plující za lepším v gumových člunech, vzpomenu si vždy, že jsem také kdysi řešil jejich dilema. Jako oni jsem zvažoval přesídlit tam, kde je lépe, a už před čtyřiceti lety bylo v Německu lépe než tady.
Černým Petrem jsem se ale nestal. Když jsem se v Německu rozhlédl kolem sebe, zmocnilo se mne podezření, že tam vše funguje, a nenapadlo mne, jak bych jim mohl být k užitku. Došlo mi, že patřím tam, odkud jsem přišel.
Migrace dává smysl, je-li člověk zván a je-li přesvědčen, že má co nabídnout těm, kteří jsou v nouzi, nevědí si rady a ocení příchozího, který přiloží ruku k dílu. Pokud někdo riskuje život na strastiplné pouti někam, kde ho nechtějí, je to tragédie. Být černým Petrem je lidsky prohra bez ohledu na to, zda do cíle nedojde, či dojde.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
