Ivan Binar: Rouška – znamení doby
Několik neozbrojenců čekalo pod širým nebem na svůj okamžik. Někteří netrpělivě podupávali, jiní vyčkávali v klidu; podle toho, jaké byli letory, zda je čas honil, nebo ponechával v klidu. Kdo čeká, ten se dočká… Očekávaná tramvaj se dostavila, zastavila a čekající si zahalili tváře. Pronikli do útrob vozidla a proměnili se v cestující.
Cestující je povinen zahalit si tvář, neboť jsme uprostřed pandemie, která zachvátila svět. Zdá se, že jsme si na ni zvykli, snad už se nás ani netýká. V průběhu dějin se čas od času cosi takového dostaví.
Čtěte také
Zhoubná nákaza se šíří jak stepní požár a ničí, na co přijde: mor, cholera, neštovice, tuberkulóza, obrna… Dneska tu máme pro změnu covid. Už dost dlouho je tu s námi. Ustupuje, mutuje, znovu se vrací a my se mu bráníme: lockdowny, rouškami, respirátory, větráním, zvýšenou hygienou.
Nejúčinnější je očkování. Vždyť očkování už zachránilo lidstvo před neštovicemi, obrnou i tuberkulózou, také šíření covidu brání úspěšně.
Moje svoboda se netýká jenom mne
Povězme si teď pár slov o svobodě. Jako každé abstraktum se nedá vyčerpávajícím způsobem definovat. Přesto se domníváme, že víme, oč tu běží. Že víme, co svoboda je a že není bezbřehá. Nemůžeme přece svobodně ubližovat svým bližním, krást, co patří někomu jinému. Nemůžeme svobodně porušovat pravidla silničního provozu.
Čtěte také
Člověk je tvor společenský, jsme závislí jeden na druhém; dům, ve kterém žijeme, jsme si sami nepostavili, cihly na něj nevypálili, každodenní chléb si sami neupečeme, ani jsme si pro vodu ke studánce sami nedošli.
Moje svoboda se netýká jenom mne, ale také těch ostatních. Co to je – ta svoboda? Každý ji chápeme po svém. Člověk vznášející se na rogalu s čápy do oblak má o svobodě určitě jinou představu nežli človíček zarýglovaný v komůrce se záchodem v rohu a zamřížovaným okénečkem. Přesto může být vězeň svobodnější než zoufalec, který si neví rady sám se sebou.
Rouška patrně zůstane do budoucna v paměti lidstva jako znamení naší – koronavirové – doby. Možná by nebylo třeba opatření proti šíření nákazy nařizovat; jen bychom si museli uvědomit, že za času pandemie, když si zakryjeme tvář, když budeme dodržovat protiepidemická pravidla, byť bychom byli zdrávi jako ryby, z naší svobody neubude ani kousínek.
Neberme tu roušku úkorně, berme ji jako akt vstřícnosti vůči ostatním.
Autor je spisovatel
