Ivan Binar: Králík Stříbrný nosík
V hodině mezi psem a vlkem, do chvíle mezi procitnutím a řádným probuzením, se mi nevyžádaně vloudila dávno zasutá příhoda z dětství. Jde v ní o mého kamaráda Zdendu a jeho králíka Stříbrného nosíka. Pojmenoval ho po literární postavě Příběhů z Medové stráně a velice k němu přilnul.
Zdendův tatínek patřil k tatínkům, kterým se v životě příliš nevedlo. Nestal se pilotem na stíhačce nebo vynálezcem užitečného stroje, ani se nevydrápal na Mount Everest; byl skladníkem ve družstvu Řempo, vydával řemeslníkům nástroje a materiál, kouřil partyzánky a choval králíky.
Čtěte také
Takoví tatínci vkládají vlastní nesplněné tužby do svých potomků. Když ne já, tak aspoň dítko by mohlo… Tento tatínek nebyl tvrdý chlap, párkrát v životě selhal, a proto chtěl, aby se tvrdým chlapem stal jeho syn.
Zdendův tatínek nepokládal králíky za bytosti k mazlení, nechoval králíky jen tak pro radost. Měl jich plnou králíkárnu. Bylo po válce, nedostatek všeho, potraviny na přídělové lístky a králík je přeci… jídlo! Taky naše domovnice paní Nováková chovala jedlé králíky na balkóně ve čtvrtém patře a chodila do parku rýpat pro ně polámanou kudlou pampelišky.
Chutnalo ti?
Králíci patřili ke Zdendovým povinnostem: chodil se srpem na trávu, sušil seno, vyhazoval hnůj z králíkárny, sypal jim zrní, dělil se s nimi o jablko… Králík býval v neděli k obědu upečený s brambory nebo na smetaně s knedlíkem; nic neobvyklého. – Pouze Stříbrný nosík byl jenom jeho, jeho oblíbený a nedotknutelný; to si Zdenda vymínil za svoje služby ostatním, jedlým králíkům. Mazlil se s ním, šťouchal ho prstem do mykavého nosíku, podstrojoval mu jetelové čtyřlístky, skotačil s ním po trávníku.
Čtěte také
Jednou v neděli odpoledne ležel skladník z Řempa v kuchyni na otomanu, tvář měl přikrytou Rudým právem, odpočíval po znamenitém králíkovi se smetanovou omáčkou. Zdenda přiběhl z venku s očima navrch hlavy:
„Kam se poděl Stříbrný nosík?“
„Hádej, cos měl k obědu... Chutnalo ti?“ odpověděl tatínek na otázku otázkou.
Ze Zdendy se nestal vegetarián. S chutí si dá vepřový řízek se šťouchanými brambory nebo tatarský biftek na hodně počesnekované topince, ani martinskou husou nepohrdne. Jenom králíci mu jaksi nejedou. Je už dědkem v důchodu, ale králíka neměl od útlého dětství.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
