Ivan Binar: Kaplička pod lípou
Na prahu lesa stojí prastará lípa, spíš torzo stromu. Pahýly po odřezaných větvích vzpíná k oblakům. Sto let snad měla už před staletími. Ještě však žije, dokáže se každoročně zazelenat a v pravou chvíli obalit květy. Hyperaktivní včelky si z ní odnášejí plná vědra materiálu na výrobu medu.
Kaplička pod lípou by mohla být stejně stará, ne-li starší nežli strom. Má neobvyklý trojúhelníkový půdorys.
Čtěte také
Někdo ji v dobách dnešních, porevolučních opravil; obílil a do výklenků na každé stěně za mříž a sklo umístil černobílý obrázek svatého opatřený citátem. Do jaké míry jsou slova světců autentická, není třeba zkoumat, podstatný je přeci jejich význam, jejich sdělení.
Ani nevíme, o kterého Františka jde, vždyť je jich svatých šest, Antonínové jsou tři; jen u svatého Valentina, biskupa z umbrijského města Terni, popraveného ve 3. století římským císařem Klaudiem, máme jistotu – Valentina uvádí hagiografie V jednom společenství z roku 1980 pouze jednoho.
Láska nikdy nepřestává
Svatý František zpoza skla a mříže hlásá do lesního ticha: „Touze po obnově světa musí předcházet obnova ducha,“ svatý Antonín k tomu dodává: „I němá tvář ti může být, člověče, někdy vzorem,“ a svatý Valentin nezapře svou únorovou, komerčně zneužívanou pověst patrona zamilovaných: „Láska nikdy nepřestává.“
Čtěte také
Je až dojemné, s jakou pečlivostí kdosi kapličku opravil, jak zodpovědně vyhledal a do zdi vložil moudrosti prastaré a věčně platné. Pro koho vydal tolik úsilí?
Kousek odtud už léta letoucí hnízdívá párek důstojných krkavců; srny a srnci kapličku nevšímavě míjejí, občas se tudy proplíží liška slídící po kořisti, po zajíčkovi ve své jamce sedícím. Někdy se tu objeví taky člověk s očima pátravě zapíchnutýma do země – houbař toužící po sklizni co nejbohatší, kapličky si ani nevšimne.
Komu tedy jsou ta moudrá slova určena? Ti, kdo kapličku takto vyšperkovali, chtěli poselství dál předat a nenašli jiný způsob nežli kapličkou na kraji lesa. Co kdybychom jim takto pomohli:
Touze po obnově světa musí předcházet obnova ducha. I němá tvář může být, člověče, někdy vzorem. A nakonec, snad má ten Valentin pravdu: Láska nikdy nepřestává.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.