Ivan Binar: Jaro je tady
Rezekvítek rozrazil dveře a vstoupil, v každé ruce bouchačku: „Barmane, dal bych si jedno velký jaro! Nebo raděj´ celou flašku!“ A je to tady; stejně jako loni, předloni, před miliony let. Jaro si letos pospíšilo, je už nějakou dobu jarem na plné pecky.
Holubi hřivnáči sedí na vejcích, květy kvetou, pyl se vznáší ve vzduchu, alergici kýchají a odložené huňaté svetry se choulí ve skříních.
Čtěte také
Když rozlouskneme chlupaté poupě vlčího máku, vyloupne se z něj zmuchlaná červená sukýnka makové panenky, pohádkové bytosti s pestíkovým okružím a korunkou připlácnutou na vršíčku hlavičky.
Zima odtáhla do zapomnění a vrátí se zas před Vánoci, až budou brambory, švestky, jablka a hrušky uskladněny, hrozny ve víno proměněny. Snad v to ještě můžeme doufat, i když se k nám cosi neblahého vkrádá…
Ono se chumelí
Na jihu Moravy se potloukají šakalové obecní, ačkoli by se měli prohánět mnohem jižněji, taky kudlanku nábožnou jsem loni v létě načapal modlit se na louce za naší chalupou, ačkoliv bych ji raději viděl někde v Toskánsku.
Čtěte také
Nepatřiční tvorové přišli k nám jako poslové klimatických změn a my si toho nevšímáme. Teplota stoupá, tají ledovce, klima se mění v náš neprospěch.
Důsledkem toho je ztráta biodiverzity – ubývá rostlin a živočichů, v přírodě se hromadí velké množství syntetických chemických produktů, především plastů, na mnoha místech Země se pitná voda stává nedostupnou, narušena je rovnováha koloběhu dusíku. A to všechno začíná být nebezpečné; pro přírodu, pro člověka. Víme o tom už léta letoucí … a nic.
Tváříme se, jako by se nechumelilo, jenže ono se chumelí. Už je nás osm miliard. Osm miliard nasycených i hladových tvorů, kteří chtějí – mají na to právo – mít se dobře. Dýcháme, jíme, vytápíme, stavíme, těžíme, vyrábíme, jezdíme, létáme, žijeme na úkor ostatních obyvatel matičky Země.
Víme o tom už hodně dlouho a nechceme varovné volání slyšet. Politikové na celém světě veškeré zmínky o změně klimatu bojkotují už od 60. let minulého století. Obávají se, že nebudou zvoleni.
Kvůli zmatení jazyků při marném pokusu Babylonských postavit věž do nebe, nenašlo lidstvo způsob, jak se domluvit na řešení svého největšího, fatálního problému – jak zachránit život na Zemi. Problém, který se bojíme jenom pojmenovat.
Co s tím? – Jak to mám vědět…
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
