Ondřej Neff: Kdo co řekl a neřekl
Veřejným prostorem bublá už neobvykle dlouhou dobu debata o tom, jak to bylo se schůzkou ANO a opozice na Hradě kolem důchodové reformy. Zkušenost ukazuje, že aféry obvykle vyprchají po týdnu, od osmého dne výš už sledovanost prudce klesá.
Aféra důchodová dostala vzpruhu výrokem o špatné akustice na Hradě. Všechno prý vzniklo z toho, že je na Hradě špatně slyšet.
Čtěte také
Akustiku na Hradě nedovedu posoudit. Byl jsem tam služebně několikrát, dokonce jsem jednou na Hradě vyhodil pojistky, když jsem coby fotograf fotil v archivu Zlatou bulu sicilskou a ptal jsem se, jestli tam mají dvě stě dvacet nebo sto dvacet a řekli mi, že dvě stě dvacet a když jsem zapnul světla, bylo bum a tma. K akustice se tedy neumím vyjadřovat a hned dodám, bůh ví, jak to s tou akustikou bylo.
Když totiž pátráte po zdroji výroku, v tomto případě že je na Hradě špatná akustika, zpravidla je všechno jiné a pokud to tak je, výroku se dopustil někdo jiný a pokud není o autorovi pochyb, myslel to úplně jinak. Nevím, jak to s akustikou na Hradě dopadne. Myslím, že se na věc zapomene a je to zábavné jen teď. Některé výroky ale přežívají.
Hradní akustika
Napadají mě hned dva. Hodně se cituje vyjádření Václava Havla o humanitárním bombardování. Na výrok v současnosti často narazíte, přestože se týká událostí čtvrt století starých. Ano, šlo o bombardování, které ukončilo válku v rozpadající se Jugoslávii a zamezilo totálnímu rozvalu, který by vedl k zaplavení Evropy miliony migrantů prchajících před podřezáním hrdla. Nikoli bažícím po platební kartě. Tak to tenkrát bylo, ale floskule „humanitární bombardování‟ zůstala v povědomí a nikdo ji nevygumuje.
Čtěte také
Zrovna tak Václava Klause nikdo nezbaví podezření, že neví, co to jsou špinavé peníze. On to samozřejmě ví, ale tehdy v devadesátkách chtěl prostě říct, že v transformačním procesu neexistuje prostředek, jak původ peněz identifikovat a tyto peníze pak sortýrovat, aby se vyspělá kapitalistická společnost budovala pomocí nadšených mas lidu jen z peněz čistých. Nejde to. A na Klausovi výrok dál visí.
Nic se s tím nedá dělat. Tomáš Garrigue Masaryk taky nikdy neřekl „nebát se a nekrást‟. Dodnes se hádáme, kdo řekl „bylo to horší než zločin, byla to chyba‟, zdali Talleyrand nebo Fouché, a panují velké pochyby, zda Voltaire skutečně řekl, že s názorem sice nesouhlasí, ale udělá vše proto, aby byl vysloven.
Identita výroků je pochybná. Ale, suma sumárum, obsah je správný. Některé chyby jsou opravdu horší než zločin. Názory třeba vyslechnout. Někdy bombardování opravdu pomůže a to, že na začátku každého velkého majetku je zločin, řekl Honoré de Balzac.
Jak to je na Hradě s akustikou, to vám povím, až mě pozvou k příštímu jednání o důchodové reformě. Bude to na svatého Dyndy.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
