Iva Špačková: Život bez elektřiny

Blackout mě zastihl zcela v nedbalkách, ačkoliv mě před ním mohl varovat už silný vítr, který bičoval do oken a nakonec shodil dráty. Kéž bych si v tu chvíli nabila aspoň powerbanku, abych měla nějaké spojení se světem, až zjistím, že nemohu nahodit počítač a k tomu mi dochází šťáva v mobilu, ale to mě tehdy nenapadlo.

Čtěte také

Iva Špačková: Kdo vládne zahradě

Pohoda, řekla jsem si, když elektřina došla, půjdu si zaběhat a mezitím to naběhne. Ani za hodinu však nic nenaskočilo, a tak jsem si šla uvařit čaj. „Co to s tou konvicí je?“ – říkala jsem si, než mi došlo, že bez proudu si v ní asi vodu neuvařím. Tak aspoň uklidím, avšak tu mi došlo, že drobky z koberce bez vysavače neodstraním.

Tak si ohřeju, co zbylo z večeře. Ouha, neohřeju, mikrovlnka také nefunguje, uvědomila jsem si a připadala jsem si už lehce natvrdlá, že ve svých myšlenkách stále počítám s přítomností elektřiny a nedokážu se toho zbavit.

Příprava na celonárodní blackout?

Rádio mi také nemohlo zlepšit náladu, tak jsem si aspoň vyhledala, jak dlouho má výpadek trvat. Ach jo, až do půlnoci. Co se dá dělat, musím najít svíčky. Kdybychom měli petrolejku, zapálili bychom si ji a vrátili bychom se do dětství, kdy jsme takto s rodiči trávili několik dní v roce a bylo nám vždy hezky.

Čtěte také

Iva Špačková: Obdivovatelé Putina se v Česku změnili na vlastence a pomlouvače Ukrajinců

Začínala jsem se nalaďovat na pěkný večer, ale v tom práskly dveře, vešel muž a oznámil: „Nepočítej s tím, že to v půlnoci zapnou. Potkal jsem opraváře, jak bezradně stáli u silnice, a pak odjeli. Stále fouká vítr, v naší malé vesnici nic opravovat nebudou a počkají, až to přejde. Takže neotvírej lednici, abychom ji pak nemuseli celou vyhazovat, až to znovu nahodí, a na noc se pořádně nabal, protože bez čerpadla to tu kotel nevytopí.“

Po romantice byla veta, nabalila jsem se a před usnutím jsem se utěšovala, že ráno už bude vše dobré. Jenže ráno to dobré nebylo a nová zpráva říkala, že minimálně do čtyř odpoledne proud ještě nepůjde. Ještěže jsem měla pár procent šťávy v mobilu a mohla jsem zavolat pro výsledky do nemocnice, které jsem potřebovala.

„Dovolala jste se špatně, na internetu najdete správnou koncovku,“ dostávám informaci od operátorky a než ji stačím požádat, aby mě přepojila, protože na hledání mi už šťáva nezbývá, zavěšuje. Je mi jasné, že nikdo, kdo má elektřiny dostatek, nemůže mé potíže chápat. Dokud nebudu mít proud, nemohu se ohřát, nemohu se umýt teplou vodou, nemohu si připravit jídlo a po vypnutí mobilu nemohu nikomu dát vědět, co se mnou je a proč nereaguji. Byla to bezmoc.

Čtěte také

Iva Špačková: Jednoduchý recept na složitý splín

Má zkušenost i nedávný kolaps proudu v hlavním městě mě nutí přemýšlet, jaká apokalypsa by nastala, kdyby elektřina kvůli jakýmkoliv komplikacím vypla na delší čas v celém státě. Vzhledem k energetickému i politickému pnutí ve světě s tím musíme počítat.

A tak mě napadá, že tak, jak jsme se v mládí připravovali v hodinách branné výchovy na válku, bylo by fajn se aspoň v základních obrysech připravit na celonárodní blackout.
Nabít si powerbanky, koupit si náhradní baterie a třeba i agregátor, sehnat petrolejku, plynový vařič, vysílačky, svíčky, konzervy, vodu i palivo a domluvit se se svými nejbližšími na tom, kde se setkáme, když o sobě nebudeme mít žádné zprávy.

Je to pár věcí a není na nich nic těžkého, ale když si je připravíme, i větší výpadek proudu nás nerozhodí a budeme moci jako jednotlivci alespoň základně a bez většího překvapení fungovat.

Autorka je redaktorka Seznam Zprávy