Iva Špačková: Neumíme diskutovat. Výměnu názorů bereme jako hádku. Je to cesta do pekel

2. únor 2023

Volba nového prezidenta nyní ještě více odhalila to, co nám vůbec nejde – diskutovat. Akademický slovník současné češtiny stručně definuje, že diskuze znamená rozhovor, při němž si dva nebo více lidí vyměňují názory na určité téma. Wikipedie heslo rozvádí a říká, že cílem diskuze není rozhodovat, nýbrž věc rozebrat z různých stránek, shromáždit argumenty a připravit půdu pro racionální rozhodnutí.

Češi však berou diskuzi jako hádku, tedy střet názorů, v němž jeden musí zvítězit a druhý být na hlavu poražen. Je to nesmysl. Diskuze, jež se hned po prvním argumentu mění v hádku, nikdy nikoho nikam neposune a všichni z ní odcházejí frustrovaní.

Čtěte také

Čím to je, že nám to tolik nejde? V socialistickém Československu diskutovat nešlo. Správný názor byl všem předem jasný a kdo říkal něco jiného, byl umlčen. Nyní však žijeme už desítky let v demokracii a diskutovat přesto neumíme.

Začíná to ve školách, v nichž jsou sice diskuze oficiálně podporovány, avšak v praxi se uplatňují málokde. Děti totiž na mnohých školách rychle poznávají, že sice mohou říci něco jiného, než co chce slyšet paní učitelka, ale následně to pěkně schytají. A tak si raději dávají pozor a mlčí.

Vzájemné urážky

Mí synové sledovali oklešťování diskuzí v průběhu let dokonce na oficiálním dokumentu – školním řádu.

Čtěte také

Pečlivě ho studovali a při každoroční úpravě textu si všimli, že zatímco na začátku školní docházky měli jako žáci „právo vyjádřit svůj názor“, později mohli „říci svůj názor jen tehdy, pokud dodrží zásady slušného chování“, ještě později mohli už jen „respektovat svůj vlastní názor“ a na konci zmínka o vlastním názoru zmizela zcela. Patrně se příliš diskutovalo, dělalo to potíže, a tak se s takovým nešvarem rázně skoncovalo a děti si mohly jen potají něco myslet.

Když panuje takováto kultura na školách, přenáší se následně do práce, osobního i veřejného života. Češi prostě neumějí diskutovat, protože je to nikdo neučí a nemají s tím zkušenosti. Nevědí, že do diskuze patří to, že lidé mají odlišné názory, avšak pokud je prezentují s úctou k ostatním, je vše v pořádku.

Čtěte také

Na českých sociálních sítích však není v pořádku takřka nic. Jakmile má někdo odlišný názor, hned je brán jako protivník, který musí být zničen. Problém je v tom, že často už samotný první příspěvek nerespektuje názory ostatních a rovnou se vůči všem dalším opačným vymezí tak, že jsou pitomé, lživé, nepochopitelné a zlé. České diskuze tak nejsou žádnými diskuzemi, ale jen kupou vzájemných urážek.

Je to zběsilé, avšak nejhorší je, když někdo diskutuje slušně, ale navzdory tomu je decimován jen proto, že měl na volbu prezidenta nebo cokoliv jiného rozdílný názor. To už je zlé. Pokud nepochopíme, že diskuze není synonymem pro slovo hádka, protože má místo zničení protivníka naopak pomoci nalézt rozumné řešení, nikdy se k ničemu dobrému neposuneme. Hádka boří, diskuze staví. Naučme se to rozlišovat. Velmi nám to pomůže.

Autorka je redaktorka serveru Seznam Zprávy

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.