Iva Špačková: Nosme klobouky, přinesou nám větší klid, vyrovnanost a štěstí

1. září 2022

Koupila jsem si klobouk, respektive hned tři. Ve francouzském second handu totiž byly za velmi příznivou cenu, a tak jsem to brala jako vnuknutí. Teď, teď je ta příležitost stát se jednou z těch žen, které vypadají tak elegantně, když je umí s grácií nosit.

Klobouk s širokou krempou, mašlí a stuhou, jsem si hned na místě nasadila na hlavu, vyšla jsem ven a začaly se dít věci… Nebyla jsem to já, kdo udával tón chůzi, ale byl to naopak klobouk, který začal nenápadně ovládat mě. Když jsem dala hlavu dolů a dívala jsem se na zem, jakoby mi ji sám začal zvedat a šeptal mi: „Nenene, to není ono, klobouk je o svobodě, tak tu hlavu zvedni a dívej se sebevědomě kolem sebe a užívej si to,“ říkal mi.

Čtěte také

Dobrá, řekla jsem si a zkusila jsem to. Nebylo to jednoduché. Někteří kolemjdoucí se sice při pohledu na klobouk mile usmívali, ale jiní zvedali obočí a dalším cukaly pobaveně koutky úst. Možná to nebude kloboukem, ale těmi nacpanými igelitkami, které vláčím v obou rukách a v kontrastu s nápadnou pokrývkou hlavy musím vypadat dosti nepatřičně, pochopila jsem první lekci.

Korunu jsem všemu nasadila v okamžiku, kdy jsem dobíhala přijíždějící metro. Vítr mi strhl klobouk z hlavy a jak jsem za ním běžela, vypadla mi z tašky část nákupu do kolejiště. Stála jsem potupně na peronu, zřízenec metra se mi marně pokoušel vytáhnout vypadlé věci dlouhým chňapadlem ven a lidé se kochali komedií, kterou jsem jim připravila. „To bylo úplně špatně. Sama vidíš, jak to je směšné, utíkat v klobouku,“ káral mě pobaveně můj nový učitel, kterého jsem si sama usadila na hlavu.

S kloboukem pravidelně ven

Doma mi došlo, že musím změnit spoustu věcí, abych klobouk nosila tak, že bude ozdobou a ne šaškovským tyátrem. Musím se zklidnit, narovnat záda, naučit se chodit pomaleji a odhodit naopak zběsilé pobíhání při vyřizování různých věcí i dobíhání tramvají. Musím změnit oblečení, protože k džínům ani sportovním botám se klobouky s širokou krempou příliš nehodí. Nesmím být také ověšená taškami jako vánoční stromeček a celkově musím být sebevědomější.

Čtěte také

Chodím od té doby s různými klobouky na hlavě po ulici a trénuji. Poznávám, jak mi dělá dobře, když si na cestu za kamarádkou vyhradím dostatek času a místo jízdy nacpaným autobusem k ní jdu pomalu pěšky. Cítím, jak mi prospívá, když nechám nákupy odnosit svými velkými dětmi, a sama tak mohu zvednout oči vzhůru a kochat se vším, co kolem sebe vidím.

Jdu zlehka ulicí, ale jako bych se spíš vznášela a ze všech stran ke mně doléhají krásné vůně, barvy, tvary, pohyby a zvuky. „To je to nádhera, viď,“ říká mi klobouk a já cítím, jak jsme oba spokojení.

Klobouk vás přísně nutí zklidnit se a vážit si sám sebe. Poznala jsem, že to vyžaduje kázeň a velkou práci na sobě samém. Někdo s podnikavým duchem by mohl rozjet kloboukové meditace či terapie kloboukem nebo založit přísně střežená klobouková korza, kam by mohli vejít, samozřejmě až po zaplacení tučného poplatku, jen dámy s řádnou důstojnou pokrývkou hlavy a muži v buřinkách, cylindrech, širácích či fedorech.

Čtěte také

Všichni by po takové odpolední procházce dostali certifikát s glejtem, že díky klobouku ovládají v dnešní době velmi populární techniku „mindfullness“, tedy plné soustředění se na přítomný okamžik „tady a teď“ a dále už nebudou mít problém s prokrastinací.

Ještě dřív, než se této nové potenciální módy ujme nějaký podnikavec, bych však všem doporučovala investovat do klobouků přímo. Vyhradit si každý den trochu času a bez jakýchkoliv dalších poplatků s ním chodit pravidelně ven. Jsem přesvědčená o tom, že stejně tak jako mě, by i vás klobouk nutil se zklidnit, dívat se kolem sebe a být o dost spokojenější, veselejší a šťastnější než dřív.

Autorka je redaktorka serveru Seznam Zprávy

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.