Iva Pekárková: Škodí nám porno?
Věřte tomu nebo ne, svůj první pornofilm jsem viděla až ve třiadvaceti. Šli jsme na něj s podobně nezkušeným přítelem v Bostonu, do kina, ve kterém se promítalo čtyřiadvacet hodin denně.
Čtěte také
Naivně jsem chtěla zjišťovat, na co to vlastně jdeme, ale takhle to nefungovalo, program nebyl k mání. Prostě jste si koupili lístek, zalezli jste do ztemnělé páchnoucí místnosti, kde bylo všechno opatlané nechci-vědět-čím, a zůstali jste tam, dokud jste neměli dost.
My jsme měli dost asi za hodinu. Vylezli jsme do slunečného odpoledne, obrátili jsme oči v sloup a udělali: „Uf!“ A pak jsme jako správní zelenáči začali právě spatřená díla hodnotit, jako by to byly běžné hrané filmy. Nepochopili jsme nebo spíš nechtěli pochopit, k čemu tyhle filmy slouží.
V polovině osmdesátek, zrovna když jsem do Bostonu přijela, měla americká vládní komise rok na to, aby sledovala pornotvorbu a posoudila, jestli nám porno škodí. Komise prohlásila, že ano, je příšerné. No, jestli členové komise rok studovali to, nač mně a příteli stačila hodina, řekli jsme si, není se čemu divit, že toho měli po krk.
Čtěte také
Ze zprávy komise si v Americe ani nikde jinde samozřejmě nikdo nic nedělal. Naopak. Jak se rozvíjela technologie, už nebylo třeba na porno chodit do kina a sledovat ho ze sedaček opatlaných nechci-vědět-čím.
Nebylo nic snazšího než pro pár kazet zajet do videopůjčovny. A dalších deset nebo patnáct let nato ho jednoduše sledovat online. Porno rozkvetlo a rozkošatělo. Stalo se masově dostupným. Dnes je téměř nemožné kontrolovat, kdo se na co kouká.
Ujasnit si, co je láska a co sex
Dcera mé kamarádky zhlédla pár pornofilmů ve dvanácti letech. Tak jako mně ve třiadvaceti, ani jí ve dvanácti mnoho neříkaly.
Čtěte také
Rozhodně neposkytovaly materiál pro masturbaci. Místo toho i díky nim pochopila, tak jako mnoho jiných z její generace, že sex a láska jsou dvě různé věci, obě v životě potřebujeme, ale nejlepší je, když se sejdou obě najednou.
S nikým nic neměla až do dvaadvaceti, dokud nenašla toho pravého. Nebála se, že jí něco uteče. To my, dívky z generace uchráněné před pornem stejně jako před vším ostatním ze „Západu“, jsme leckdy už ve čtrnácti skučely, že jsme „to“ ještě nepoznaly a nejspíš zůstaneme nadosmrti panny.
Nemůžu samozřejmě tušit, jestli porno uměřenosti, jakou dnes mnoho mladých vůči sexu projevuje, skutečně napomáhá, anebo pouze patří mezi průvodní jevy. Fakt je, že dnešní mladí se zdají být méně zmatení, než jsme byli my, aspoň pokud jde o sex a lásku. A to i přesto, že si dnes můžou vybírat z neskonale širší nabídky genderů a orientací.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka