Iva Pekárková: Umění nicnedělat
Světem otřásá nová móda – móda cíleného flákání. Holandské sloveso „niksen“, které se do češtiny dá přeložit jako nicnedělat, se rychlostí blesku rozšířilo světem a v jistých bublinách se stalo velmi populárním.
Niksen je podle zpráv vynikající lék na vyhoření, přepracovanost, únavu, dokonce světobol. A pro některé šance na výdělek.
Experti na niksen pilně píší knihy. Niksenoví koučové nabízejí kurzy, kde se za poplatek, jaký si korporátní zaměstnanci, byť vyhořelí, jistě můžou dovolit, naučíte nedělat vůbec nic. A každý, kdo se kdy niksenování věnoval, vás ujišťuje, že je to těžší, mnohem těžší, než by vás napadlo.
Čtěte také
Přiznám se, že mě by to vážně nenapadlo. Jestli to správně chápu, existuje pro niksen mnoho českých výrazů: flákat se, ulejvat se, lenošit, vyhýbat se práci, mít ručičky dozadu, případně tlouct špačky či chytat lelky.
Měla jsem za to, že většina jedinců druhu Homo sapiens jaksi přirozeně inklinuje k nicnedělání. Proto taky lidstvo vynalezlo karabáče, dozorce, píchací hodiny, pracovní normy a všemožné sankce k potrestání lidí, kteří podle názoru svých nadřízených či kolegů nepracovali tak pilně, jak se to po nich požadovalo.
Příslušníci jistého indiánského kmene v Severní Americe prý byli tak líní, že je z horizontální polohy zdvihl jen nesnesitelný hlad. (Nepodařilo se mi ale dohledat, který kmen to byl, tak nevím, jestli to není pomluva.)
Tikající hodiny v hlavě
Zdá se ale, že mnozí zaměstnanci korporátů schopnost nicnedělat docela ztratili. Můžete za tím hledat odkaz kalvinistické pracovní morálky, která promořila Evropu i Severní Ameriku, ale na ostatní kontinenty nepronikla. (Když nepočítáme třeba Japonsko, kde se po lidech vyžaduje ještě větší pracovní nasazení než na Západě.)
Čtěte také
Anebo za tím můžete hledat hodiny, které – aspoň podle toho, co o tom slyším a čtu – tikají v hlavě každého podnikatele či výše postaveného korporátního zaměstnance, zkrátka každé osoby, „jejíž čas je drahý“. Takoví lidé se nezastaví.
Když pracují, měří čas podle toho, kolik vydělají. A když odpočívají, měří čas podle toho, o kolik přijdou. Ostatně i odpočinek je pro ně mnohdy práce: aktivně pracují na tom, aby si odpočinuli, nabrali sil a za pár hodin nebo dnů zas mohli začít vydělávat.
Čas jsou peníze
Já jsem tikající hodiny v hlavě poznala v podobě vyčítavého taxametru, jaký se uhnízdí v makovici každého taxikáře, který si pronajímá auto vždycky na týden. Nemůže celou dobu jezdit, to by nepřežil, ale bolí ho každá hodina, kterou nestráví za volantem – ví, že přichází o prachy.
Co potom mají říkat lidé, jejichž celý život je investice, počínaje studentskými půjčkami? Jejich hodiny musejí tikat hodně hlasitě.
Já kurz niksenu jistě nepotřebuju, přirozenou schopnost nicnedělat jsem si svým životním stylem nezkazila. Ale když vidím astronomické částky, jaké někteří platí za výuku správného flákání, říkám si, že podnikavý duch se neztratí. Niksen je fantastický způsob, jak si nicneděláním pořádně namastit kapsu.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
